Lambertův vítězný únor

František Lambert smí zůstat ekonomickým šéfem České televize. Tolik rozhodnutí Rady České televize, které nevadí, že tento bývalý člen Lidových milicí porušoval tři roky zákon. Nemluvě o jeho minulosti, která je v rozporu s dobrými mravy.

Radní ale nejsou ve své lhostejnosti osamoceni. Svým způsobem průlomový pohled na minulost a vyrovnání se s ní vyjádřil v Lidových novinách redaktor Reflexu Jan Potůček. Tam napsal, že když má někdo ekonomické výsledky, tak je jedno jestli za minulého režimu „pochodoval s puškou na zádech“ v šiku Lidových milicích. Komunisté bouchají šampaňské, vždyť se snaží už sedmnáct let omílat jen jednu myšlenku: zapomeňte na minulost a dívejte se na ekonomické výsledky.

Silná skupinka

Rada ČT své rozhodnutí nevysvětluje, maximálně se vymlouvá na různé právní kličky. Vezměme tedy vážně hlavně názor Jana Potůčka. Podle něj sice byl šéf programu a ekonomiky ČT Lambert v milicích, ale postavil televizi na nohy a navíc se nezapletl s žádnou z vnitřních skupin, které sají peníze. Už jsou tu zase ony legendární skupinky, o kterých svého času mluvili stále dokola poslanci ODS Ivan Langer a Kateřina Dostálová, ale nikdy nám je neodhalili. Stejně jako to neudělal nikdo z nás novinářů. Přesto už to žije svým životem a podle Jana Potůčka někdo z této skupinky stál za odstřelením Lamberta.

„Je jedno, jestli tím tajným člověkem vzadu byl externí producent nebo slavný moderátor nebo zdali tito lidé jenom využili informace, které jim někdo šikovně podstrčil a oni si přihřáli vlastní polívčičku, protože jim Lambert šlápl na kuří oko,“ píše Potůček. Jenže komentáře by neměly být pro čtenáře kvízem. Kdo je ten producent, kdo moderátor a jak jim šlápl na kuří oko? Proč nejít na trh s jasným tvrzením? Pan Potůček se ještě ptá na načasování: „Proč teď, když se o Lambertově minulosti vědělo minimálně rok?“

Odpověď by mohla být prostá – zkrátka se teď ředitel Lambert přiznal. Ale bylo by chybou reagovat takhle jednoduše. V otázce pana Potůčka je totiž odpověď na otázku, proč pan Lambert nikdy neměl a nemá být v tak vysoké (a žádné jiné) pozici v televizi. Prostě proto, že jeho minulost mohla být zdrojem k vydírání. Když někdo chtěl zatlačit na ředitele, stačilo říct: Pozor, vím o tvé minulosti a porušování zákonů všechno, tak mi koukej jít na ruku. Jestli onen „slavný moderátor“ skutečně něco podnikl, tak přeci jen proto, že měl k dispozici pravdivou kompromitující informaci.

Kdo teď vyvrátí podezření, že za Lambertovým podílem na pokusu zakázat vysílání dokumentu o protibolševickém odbojáři Hučínovi nestálo vydírání? A nebo pomoc kamarádům, se kterými byl před listopadem 1989 ve zbrani? A co další kritické dokumenty k mocným, které se odvysílaly až po masivní veřejné kritice?

Co je víc?

Jan Potůček nabídl pohled na naše vyrovnání se s minulostí, které vyvolává obavy. Budeme snad zřizovat komise, které budou hodnotit, jestli ten či onen spolupracovník StB, člen milicí nebo komunistický funkcionář dosáhl ekonomických úspěchů? A když komise řekne, že ano, tak jej pustíme do veřejných institucí? Vzhledem k tomu, že řada tehdejších kádrů má dnes vlastní firmy, budeme zřejmě překvapeni, kdo v Česku povládne.

I kdyby tomu tak ale bylo, Lambert nemá co v televizi dělat. Ve stejný den, kdy pan Potůček zveřejnil svůj komentář, vydala veřejnoprávní televize zprávu, že podala třicet tisíc žalob na neplatiče koncesionářských poplatků. Proč by ale tito lidé měli dodržovat zákon, když to nemusí dělat ani druhý nejdůležitější muž ČT? Ať už je totiž pohled na minulost jakýkoli, pravda je, že pan Lambert tři roky porušoval zdejší předpisy.

A je tu ještě jedna rovina. Redaktoři zpravodajství a publicistiky tu a tam (jako jediní ze zdejších televizí) vysílají reportáže o české komunistické minulosti. Budou moci být důvěryhodní, když jejich šéf byl jedním z protagonistů? Vůbec.

Jan Potůček píše, že „František Lambert Kavčím horám prospěl“. Co je ale víc? Vyrovnaný rozpočet nebo morální kredit? Pokud to první, tak už zřejmě není o čem se bavit. Nechce se ale věřit, že by se v téhle zemi nenašel jediný ekonom, který by neměl poskvrněnou minulost. Vyrovnaných čísel pak lze podle Lambertova příkladu dosáhnout už celkem snadno – omezit vlastní tvorbu, rozehrát gejzír repríz a příliš se nesnažit.