S Čunkem na věčné časy

Česká republika změnila geografickou polohu. Člověkem, který matematický vzoreček přesunu států vymyslel, je nenápadný muž z Valašska, o kterém donedávna mělo tušení jen jeho blízké okolí: Jiří Čunek. Jak se mu podařilo posunout republiku na východ? Ví se o něm daleko víc a závažnějších podezření než u jeho předchůdců, on sám ještě s přímostí sobě vlastní ještě ochotně pomáhal důkazy rozmnožovat, je prvním členem vlády vyšetřovaným policií. Včera však v televizi prohlásil, že pro něj případ končí.

Ne, že by si člověk měl dělat iluze o dnešní antikorupční horlivosti Čunkových předchůdců, třeba Jiřího Paroubka. Bývalý premiér sice zametl s každým, na kom ulpělo podezření z korupce nebo nekalostí, ale vždycky záleželo spíš na šarži, než na hloubce provinění. Úředník nebo řadový člen strany to měl spočítané hned. U poslance to trvalo několik týdnů /Michal Kraus/, pak se odklidil, aby byl méně na očích, ale v kuloárech a na sjezdech má své místo. I když i kolem Jiřího P. procházela korupce někdy hodně blízko /Pražské výstaviště, Ministerstvo pro místní rozvoj/, platilo a platí: důstojníci se nevyhazují a generálové už tuplem ne.

Jediný generál Stanislav Gross padl až po dlouhém a urputném boji a vlastně na nátlak jiného pohlavára. Jiří Čunek má ovšem vlastnost, která Grossovi scházela: skutečnou zarytost, s jakou šlápne do lejna, ale celé týdny a měsíce tvrdí, že v něm nestojí. Inu, Valach. Nezapíše se do historie tím, že statečně odolával krutému mediálnímu nátlaku a kýmsi /nikde nevysvětlil odkud podle něj vítr vane/ zaranžované kampani. Měl jenom o pár centimetrů tlustší hroší kůži. Možná se mu podaří média nakonec uondat. Jako měňavka pod sklíčkem mikroskopu přestane být zajímavá, když se několik týdnů nehýbe. Ale nehybnost nic neřeší. I kdyby nakonec policie případ odložila pro nedostatek důkazů, Jiří Čunek už nikdy nebude mít šanci zahájit očistnou kůru české politiky, jak při svém nástupu do funkce sliboval. Ať předloží jakýkoliv návrh, nebude se zkoumat jeho obsah, ale kdo ho předkládá. A pokud policie rozhodne rychle v jeho prospěch, zbyde tu nepříjemná pochybnost, jestli „orgány činné v trestním řízení“ nepracují na vládní objednávku.

S odstupem času se dá jen s nostalgií vzpomínat na chlapácké gesto někdejšího Čunkova šéfa Miroslava Kalouska, díky němuž musel Gross zapletený v penězích z podnikání v nevěstincích odejít. Možná dnes právě tahle zkušenost velí pánům Topolánkovi a Bursíkovi, aby po lidovcích neházeli nekřesťansky kamenem. Čunkovo howgh ovšem nemusí znamenat definitivní konec politické kultury. Je přece na nás, jak se k jeho anabázi jako voliči postavíme. Když půjdou preference lidovců, ODS a Zelených strmě dolů, budou s tím muset něco dělat.