0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Analýza5. 2. 2010

Dvě miliardy potřetí

Během krize je prý nejlepší investovat do umění. Když totiž natrefíte na správného umělce, může se vám časem jeho dílo jenom zhodnotit, a pak ho prodáte dráž.

Kráčející muž I
Autor: Globe Media /  Reuters

Včerejší zpráva z londýnské aukční síně Sotheby´s ale nevypadá na geniální obchodní tah. Anonymní kupec investoval 65 milionů liber (čili skoro dvě miliardy korun) do plastiky Kráčející muž I od Alberta Giacomettiho. Víc než třikrát tak překonal předaukční odhad a stanovil nový rekord aukčních obchodů: nikdy nikdo ve veřejné dražbě za výtvarné dílo neutratil víc.

Je přitom iluzorní se domnívat, že anonym někdy v blízkém budoucnu sochu prodá za víc peněz, zatím to nevypadá, že by nás čekala nějaká hospodářská expanze a přece jenom dvě miliardy za padesát let starý kus bronzu, který ve světě existuje ještě v dalších pěti provedeních…

Víc než o promyšlený obchodní kalkul jde totiž o gesto. Neznámý kupec se teď zřejmě bude moci před přáteli ze svých kruhů (při výši investice si lze představit, že jsou to kruhy skutečně vysoké) kasat, že si může dovolit takovou parádu. Proč ne. Na druhou stranu: ta částka je poněkud nemravná. Ne že by si Giacometti nezasloužil takové zhodnocení, ale člověk, který se celý život v tvorbě zabýval existenciální osamělostí jedince a jeho snadnou zranitelností, by asi těžko vydýchával fakt, že někdo za jeho jedinou plastiku utratí zhruba stejně, kolik v Česku stojí krajská nemocnice.

Naštěstí mu to může být jedno, krátce po dokončení Kráčejícího muže zemřel na nemoc srdce kombinovanou s bronchitidou.

U nás podobné úvahy o etice v obchodování s uměním nehrozí, částky za obrazy a sochy se tu drží na mnohem přízemnější úrovni. Stačí si jen vzpomenout na rozruch, který vyvolala Národní galerie, když se rozhodla zaplatit půl milionu eur (tehdy asi 13 milionů korun) za instalaci Auto od Josepha Beuyse. I to se leckomu zdálo moc.

Včerejší nákup se nás ale dotýká v jiné věci, ať už si o takhle velkých transakcích myslíme cokoli. Kráčejícího muže totiž prodávala německá Dresdner Bank. Před rokem ji koupila Commerzbank a v rámci sloučení obou uměleckých sbírek bankovních institucí se rozhodla některých artefaktů zbavit. Pro české banky by to mělo být poučné: většina z nich se totiž na sbírání umění už dávno vykašlala a o podobně dobrém obchodu se jim proto může jenom zdát.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].