Jágr v Iráku

„Cítil jsem se jako vojáci v Iráku…“ Tak tenhle výrok si mohl Jarda Jágr odpustit. Měl přece čekat, že ho média vytrhnou z kontextu, takže jeho pocity po dnešním vítězství nad Slováky budou uvádět bez následujícího „…prostě jsem nevěděl, kde to vyběhne,“ čímž prostě chtěl říct, že je v Kanadě o dost užší kluziště, než na jaké je teď zvyklý z Ruska, takže se mu puk pořád od něčeho a od někoho odráží, až někdy neví, odkud zase vyletí. Takhle teď Jágr vypadá trochu jako pitomec, který míchá jablka s hruškami, respektive puky s kulkami.

Nicméně pravé křídlo druhého českého útoku je známý žertéř, který pro vtip prodá babičku, na což by měl být člověk zvyklý, byť třeba nefandí hokeji a dneska kvůli němu nevstával v pět hodin ráno, aby stihl vidět premiérové vystoupení národního družstva na olympiádě (a že bylo na co koukat!). Navíc Jágr dal v zápase vítězný gól a na další nahrál, takže měl důvod k euforii, při které se v emocích plácne kdejaká blbost.

Mnohem horší je to s výrokem trenéra kanadských sáňkařů Wolfganga Staudingera, kterým okomentoval finále své disciplíny. „Problém není na trati, ale u účastníků z exotických zemí, kteří si sem přijedou jako turisté a závodí proti profesionálům,“ prohlásil poté, co traťoví komisaři rozhodli dráhu zkrátit, čímž ji zpomalili a sebrali tak výhodu domácím sáňkařům, kteří měli superrychlý Whistler naučený nazpaměť. Problém je v tom, že tím exotickým turistou myslel Gruzínce Nogara Kumaritašviliho, který se po nezvládnutí závěrečné zatáčky roztříštil o nosníky stojící kolem ledového koryta a vykrvácel vedle trati. Proto činovníci trať upravovali, aby stejně špatně neskončil třeba i někdo ze Staudingerova týmu.

V Jágrově výroku byl alespoň pokus o vtip, i když ne moc citlivý ani povedený, zato Staudingerova poznámka byla obyčejná cynická drzost. Což ale nic nemění na tom, že by si náš forvard měl příště víc dávat pozor na pusu.