Tahle Unie není pro malé

Návrat spekulací o Tony Blairovi jako prezidentovi EU by měl zneklidnit malé státy.

Stejně rychle jako byl před dvěma lety navrhnut na post prezidenta Evropské rady, tak také podobně rychle z úvah o nejvýše postaveném Evropanovi vypadl. Když francouzský prezident Nicolas Sarkozy v červnu 2007 jméno britského expremiéra navrhl, ozvalo se jen významné mlčení z Německa. Pro Němce zůstává Blair především symbolem irácké války a příliš těsného spojení Británie se Spojenými státy místo s kontinentální Evropou.

Jenže nyní je podle listu Financial Times Blairovo jméno opět ve hře na post, který by měl podle Lisabonské smlouvy vzniknout. Prý za to může opět Sarkozy, tentokrát však nezáměrně. Dle anonymních unijních diplomatů agilní prezident během francouzského předsednictví zanechal v Bruselu přesvědčení, že Unii musí vést někdo z velké země, aby se věci trochu hýbaly dopředu.

Pokud tedy Lisabon vstoupí v platnost, má být Blair unijním prezidentem, José Manuel Barroso nadále předsedou Evropské komise, Nizozemec Jaap de Hoop Scheffer by se přesunul z NATO na nový post ministra zahraničí Unie a někdejší horký kandidát na evropského prezidenta Dán Anders Fogh Rasmussen by vzal za vděk vedením NATO.

Další někdejší horký kandidát na prezidentský post, lucemburský premiér Jean-Claude Juncker prý už vůbec nemá šanci. Už ho nepodporuje ani Německo. I to uznalo, že šéfovat Evropě musí někdo z velké země. Blair je tak logickou volbou. Francouzi už obsadili Evropskou centrální banku a za Evropu Mezinárodní měnový fond, Němci si jistí Evropský parlament a na nejvyšší post nepomýšlejí. Zbývá to tedy zřejmě opravdu na Brity.

Sarkozyho předsednictví Unie tak udělalo malým státům těžkou hlavu. Zanechalo ve velkých unijních zemích pocit, že malí nic nesvedou a nejlepší je vést Evropu pod taktovkou „koncertu velmocí".

Děkuji za pozornost. Další podcasty si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz.