0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Audit Jana Macháčka15. 12. 2014

Lze si představit Němce po dvaceti letech stagnace?

Staronový japonský premiér Abe získal opravdu mocný mandát nejen k tištění peněz

Autor: Globe Media /  Reuters

Japonsko je skutečně zvláštní země. Po dvou tzv. ztracených desetiletích recese, krize a stagnace přinesly radikální reformy pojmenované podle premiéra Abeho slušné oživení. Po ukvapeném zvýšení spotřební daně přišla však letos zase prudká recese. Jenže uprostřed této recese se stalo cosi ve světě naprosto nevídaného.

Ve víkendových volbách získal premiér Abe obrovsky silný mandát podepřený více než dvoutřetinovou parlamentní většinou -  tedy něco, o čem si může nechat zdát i maďarský autoritář Viktor Orbán. Uprostřed recese řekli voliči rázné „ano“ zintenzivnění radikálních reformních experimentů.

Čím si to vysvětlit? Zaprvé se třetí největší ekonomika světa vyznačuje vysokou soudržností a solidaritou a dokáže si zařídit, že ani po dvaceti letech stagnace, ani v recesi nevyšplhá nezaměstnanost nad pět procent. Krize pak nemá tak viditelné výsledky jako jinde: na žebráky či bezdomovce nenarazíte. Japonsko je společnost do značné míry uzavřená imigraci: nemá arabská ani pákistánská ghetta jako mnohé evropské země.

Ale co je možná nejdůležitější: první dva šípy tzv. abenomics zatím moc nebolí. První šíp je tištění peněz a oslabování jenu v rozsahu, o kterém se nesní ani americkému Fedu, ani britské centrální bance. Cílem je zvýšit inflaci na dvě procenta a pořád se to ještě nepovedlo! Druhý šíp je expanzivní fiskální politika, která také momentálně nebolí.

Bolet bude hlavně třetí šíp, ten ale ještě pořádně nezačal: strukturální reformy, zpružnění trhu, deregulace a hlavně debyrokratizace. Teď už má však premiér opravdu mocný mandát ke všem šípům, nejen k tištění peněz.

Japonská společnost je svým způsobem velmi podobná té německé: disciplinovaná, na sebe přísná, kolektivistická. Jenže v jednom zásadním stojí oproti Němcům na opačném pólu. Japonci mají veřejný dluh 230 procent HDP (soukromé úspory jsou však vyšší) a ještě se zadlužují dál a tisknou peníze.

To by se dnešní Němec raději okamžitě střelil do hlavy. Lze si ale představit Němce po dvaceti letech stagnace? Nezapomínejme, že v některých ohledech jsou po bezhlavých experimentech lační zase Němci, třeba v energetice. 


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].