Merkelová se ohledně Řecka mýlí

Editorial agentury Bloomberg se vyjadřuje k tomu, co si německá kancléřka Angela Merkelová patrně myslí, i když to zatím oficiálně popírá. Má to být názor, že případný odchod Řecka z Evropské unie představuje uřiditelné riziko, nikoli existenční hrozbu pro společnou evropskou měnu.

Pokud si to Merkelová opravdu myslí, je to velký omyl. Je sice pravdou, že riziko řeckého odchodu je pro ostatní menším rizikem než v roce 2009, kdy vyzrazení skutečného objemu řeckých problémů odstartovalo finanční krizi. Soukromým subjektům dnes Řecko například dluží pouhou pětinu svého vládního dluhu a půjčky řeckým firmám činí sotva jedno procento aktiv velkých evropských bank.

Stačí se ale podívat na pokles eura, které pokleslo na nejnižší hodnotu vůči dolaru od roku 2006, a na obnovené spekulace. Evropská smlouva sice říká, že členství v eurozóně je „nezvratitelné“, jakmile však začnou znovu pouhé mediální a politické spekulace o tom, že exit je možný, může se vrátit krize eurozóny v plné síle, protože nákazu bude obtížné zastavit.

…

Lorenzo Bini Smaghi píše ve svém blogu pro Financial Times, že pokud by se měl restrukturalizovat řecký dluh, bude to velmi obtížné vymyslet. Samozřejmě různá mírná snížení úroků a mírná prodloužení splátkového kalendáře jsou možné.

Kdyby však Řecko žádalo další opatření, která budou mít přímý fiskální dopad na rozpočty jednotlivých členských zemí eurozóny, může to znamenat porušení klauzule o zákazu tzv. záchrany (bailout) či vykoupení z dluhů. Některé severské země by to napadly soudně a ústavně.

Pokud by měla přijít zkrátka Evropská centrální banka, mohli bychom se dostat do konfliktu s připravovaným programem kvantitativního uvolnění ECB. Kdyby ECB kupovala státní dluhopisy, nakupovala by pak i řecké, kdyby mezitím Řecko nedostálo svým závazkům?

…

Megan Mc Ardleová se také na Bloombergu domnívá, že „grexit“ může znamenat sebenaplňující se proroctví. Jakmile si lidé začnou vybírat peníze z bank, těžko to pak někdo zastaví, nemluvě o tom, že by se nákaza mohla šířit do Itálie, Španělska či dokonce Francie.

…

Mike Corones cituje v blogu pro Reuters Oliviera Blancharda z Mezinárodního měnového fondu, který tvrdí, že propad cen ropy může přidat 0,3 až 0,7 procenta ekonomického růstu k celosvětovému HDP v roce 2015. Budou profitovat čistí dovozci ropy mezi vyspělými ekonomikami, ale ještě více dovozci ropy z rozvojových zemí. K tomu, jak profitují dovozci a vývozci, existuje dokonce graf:

Zde je nová otázka pro diskusi s ekonomy na iHNed.cz: 

Litva se s příchodem nového roku stala členkou eurozóny a následuje tak příklad zbývajících pobaltských „sousedů“ Estonska a Lotyšska. Připomeňme, že všechny země Evropské unie kromě Británie a Dánska jsou povinny euro přijmout, je jen věcí diskuse a vyjednávání kdy. Rozhodla se Litva podle Vás z hlediska načasování ekonomicky rozumně? Ekonomický růst v Litvě ve výši 1,3 procenta HDP je o desetinu procenta vyšší než u baltských sousedů a je samozřejmě dramaticky lepší, než je celkový růst eurozóny. Inflace ve výši 0,4 procenta je zase o fous vyšší, než je průměr v eurozóně, což možná není v době deflační hrozby maličkost.

Lze rozhodnutí Litvy možné vnímat pouze ekonomicky? Pro Baltské země jde přece z hlediska psychologie také o faktor bezpečnosti a symbol geopolitické sounáležitosti se Západem.

Zde některá srovnání a tabulky: