0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Ve střetu umění a myšlenek nemá být nic svaté

Co se píše v den truchlení, patosu a solidarity

Každé náboženství musí být otevřené různým názorům, analýze i satiře
Autor: Globe Media /  Reuters

České povaze to sice moc nesedí, ale patosu a jakési směsi vznešenosti, odhodlanosti, demonstrace pevnosti a věrnosti idealistickým slibům se dnes nevyhne skoro nikdo. A je to dobře.

Editorial agentury Bloomberg píše, že v Paříži byla atakována svoboda projevu i stát, který ji má chránit. Pro novináře a policisty, kteří je měli chránit, byl útok fatální.

Dále se v editorialu praví, že není důvod věřit, že tvrdá omezení migrace nás ochrání před podobnými útoky. Pokud něco, tak může takové útoky spíše povzbudit polorasistický diskurz, který má tendenci vybublat z pokusů o omezení migrace.

Francie nemůže připustit, aby debatě dominoval strach. Výzva odpovědět na tento útok nesmí erodovat toleranci a svobodný projev. Pluralitní občanská společnost toleruje projev, i když je zbytečně provokativní nebo dokonce nenávistný. Nedovoluje se násilí.

Noah Feldman na tomtéž serveru vyslovuje hypotézu, že útočníci byli příslušníky tradičního stylu terorismu z doby Al-Káidy, jejichž cílem bylo zaútočit v západním hlavním městě a získat celosvětovou publicitu.

Teroristé typu Al-Káidy se prý možná cítili v poslední době upozaděni nástupem Islámského státu, který především dnes přitahuje sympatie a podporu radikálních muslimů z celého světa. Takže tradiční alkajdisté potřebovali získat znovu pozornost.

Charles Lane píše v listu The Washington Post, že „pokud svoboda něco znamená, tak je to svoboda projevu, včetně projevu, který může být nezodpovědný, útočný nebo rouhačský. Ve střetu umění a myšlenek nemá být nic svaté, pokud se nechceme vydat kluzkou cestou k cenzuře nebo autocenzuře“.

Financial Times píšou v editorialu, že v každé demokratické společnosti má existovat prostor pro debatu o tom, co je vkusné, pokud se to týká zesměšňování náboženství. O čem však nemůže být debatováno vůbec, je fundamentální právo občanů vyjadřovat se svobodně v mezích zákona.

Především v době, která se vyznačuje politizací víry a nárůstem pobožnosti, musí být jasné, že každé náboženství musí být otevřené různým názorům, analýze i satiře.

Byli jsme v uplynulých desetiletích svědky více pokusů zastavit satiru a disent. Íránský režim vyhlásil fatvu nad Salmanem Rushdiem a Severní Korea nedávno použila kybernetické násilí proti satirickému filmu o svém vůdci.

Naše noviny jsou jiné než Charlie Hebdo, ale nikdo nemůže pochybovat o odvaze novinářů a jejich právu zveřejnit, co uznají za vhodné. Svobodný tisk nestojí za nic, pokud se jeho praktici necítí svobodní ve svém projevu. 

The New York Times upozorňuje, že po 11. září 2001 prohlásil francouzský deník Le Monde „Všichni jsme Američané“. Virus solidarity s oběťmi se šíří. Tento atak je útokem na svobodu všude. Ve středu dala americká ambasáda v Paříži vzkaz „Je suis Charlie“ na své účty na sociálních médiích.

George Packer v časopise The New Yorker píše, že leckdo říká, že útok nemá nic společného s vírou, a pro druhé je to zase důkazem, že je něco shnilého v teologickém obsahu či jádru islámu, jako kdyby snad jiná náboženství byla niterně mírumilovná. 

Je třeba si však přiznat, že existuje militantní islamismus, fundamentalistická a totalitní ideologie některých vyznavačů islámu - a pro mnohé z nich je násilí vyjádřením vůle absolutní moci ve jménu boha.

Žurnalistická fronta ovšem není zas tak úplně jednotná. The Washington Post píše, že velké televizní stanice jako Fox News, CNN a MSNBC vysloveně deklarují, že nehodlají prezentovat kresby a karikatury, jež jsou necitlivé a zbytečně provokativní.

Co je ale „necitlivé“? Naznačit, co mohlo „necitlivě“ způsobit tyto vraždy, bez toho, že se ukáže, jak vypadalo to, co mohlo vyprovokovat vražedný útok?


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].