Björk odhalí v Ostravě své multimediální srdce

„Vizualizace mi vždy pomáhala v komunikaci s publikem, spousta lidí má totiž vyspělejší zrak než sluch. Je to taková zkratka, díky které se mé písně dají lépe pochopit,“ říká islandská zpěvačka Björk. Její živá vystoupení se čím dál víc podobají spíš představení napříč uměleckými žánry. Platilo to pro předchozí konceptuální album Biophilia, na kterém medituje nad vztahem přírody a techniky i popem - a platit to bude i pro vystoupení na nadcházejícím festival Colours of Ostrava, kam přijíždí s intimní novinkou Vulnicura.

Na koncertu by se mělo podílet ze strany Björk přes čtyřicet lidí, přičemž nejméně dvacet z nich bude přítomno i na pódiu – zpěvačka s sebou totiž přiveze orchestr. Diváci nebudou ochuzeni ani o audiovizuální instalaci, kterou zpěvačka připravila pro svou výstavu v newyorském MoMA. Skládá se z vizuálních efektů na LED obrazovkách, silných světel a z pyrotechnických efektů přizpůsobených denní době – o vystupování za denního světla si zpěvačka speciálně zažádala.

Björk strávila poslední více než dvě dekády hledáním harmonie mezi popem a odvážnými zvukovými přístupy a nikdo nedovedl pop do takových zákrut jako ona. Hlavně proto, že se povznesla nad základní dilema západní společnosti: nikdy pro ni neexistoval rozpor mezi přírodou a civilizací. Každou technologickou novinku dokázala využít k lepšímu vyjádření své pohanské nátury.

Její počiny tak už dávno nejsou ryzí hudbou: přinášejí komplexní zážitky. Každou skladbu alba Biophilia doplnila aplikace pro iPad i multimediální koncerty, pro něž navrhla nástroje. Nejnovější Vulnicura vyšla v lednu a přerušila čtyřletou pauzu od vydání Biophilie. Album zpěvačka napsala v reakci na rozchod se svým dlouholetým partnerem a otcem dcery Isadory, vizuálním umělcem Mathewem Barneym. Právě tento počin přiveze na Colours - a opět ve velkém stylu.

K její tvorbě patří i „mimozemské kostýmy“ a fantastické klipy, na nichž se spojuje se známými a kreativními tvůrci. Právě z nich jsme vybrali desítku videí mapujících zpěvaččinu kariéru - od dvacetileté frontmanky kapely The Sugarcubes až po vyzrálou devětačtyřicetilou ženu.

The Sugarcubes – Birthday (1987)

Než se Björk vydala na sólovou dráhu, zpívala v šestičlenné punkové formaci The Sugarcubes. Singl Birthday vyšel u labelu One Little Indian a snový klip plný pavouků režírovala Kristin Jóhannsdóttir. Björk se později k písni vyjádřila, že je “nevkusně popová”, ale minimálně její bezeslovný refrén dával tušit, jaká síla se v jejím hlase nachází.

Human Behaviour (1993)

Zpěvaččin úplně první videoklip byl k songu Human Behaviour z desky Debut režíroval Michel Gondry (Pěna dní, Věčný svit neposkvrněné mysli). Započala jím spolupráce této kreativní dvojice; nelze sice říci, že by šlo o jejich nejlepší dílo, ale právě díky němu se zapsali do povědomí veřejnosti.

It’s Oh So Quiet Here (1995)

Video k songu It’s Oh So Quiet Here (album Post), které režíroval Spike Jonze, je poctou filmovým muzikálům. Jonze se inspiroval francouzským filmem Paraplíčka ze Cherbourg - a inspiraci týmž filmem přiznal i dánský režisér Lars von Trier, jenž natočil snímek Tanec v temnotách. Hlavní roli si v něm zahrála právě Björk.

Bachelorette (1997)

Další ukázkou spolupráce s Gondrym je videoklip k písni Bachelorette z alba Homogenic. Vymyká se zpěvaččiným obvyklým postupům, vypráví totiž příběh o ženě, která v zahradě najde knihu, jež se píše sama (pojmenuje ji “My Story”).

All Is Full of Love (1997)

Jeden z nejikoničtejších videoklipů, které kdy byly natočeny. Režie se chopil Chris Cunningham a ztvárnil tu futuristickou scénu zobrazující sex dvou robotů. Sama Björk prohlásila, že je „prostě perfektní“. Song je posledním trackem alba Homogenic, které je považováno za zpěvaččino nejzdařilejší.

Pagan Poetry (2001)

Píseň Pagan Poetry z alba Vesperline je silná sama o sobě. Björk se ale rozhodla za pomoci režiséra Nicka Knighta dovést její působivost ještě dál. Video má odrážet zpěvaččin pohled na lásku – a ukazuje to dost explicitně. Vidíme tu její napůl nahé tělo „spoutané“ šňůrami perel i scény zobrazující propichování kůže.

Who Is It (2004)

Björk tancující na poli sopečného prachu v kostýmu z rolniček a zvonků. Videoklip pro song Who Is It natočil Dawn Shadforth a dokázal, že v jednoduchosti je síla. Píseň z alba Medúlla, na němž byly skoro všechny zvuky byly vytvořeny lidským hlasem.

Wanderlust (2007)

Album Volta z roku  2007 je podle mnoha kritiků zpěvaččino nejslabší – to však neplatí o videoklipu k písni Wanderlust o touze poznat svět. Režie se chopila dvojice Sean Hellfritsch a Isaiah Saxon tvořící pod názvem Encyklopedia Pictura a vytvořila pozoruhodné 3D dílo. Výsledný produkt je i oslavou jejich představivosti.

Mutual Core (2011)

Björk byla tematika Země a přírody blízká odjakživa (stačí si připomenout song Jóga a jeho vizuální ztvárnění od Michela Vondryho z roku 1997), Mutual Core z Biophilie je tedy přirozeným pokračováním. Prostředí videoklipu je podle režiséra Andrewa Thomase Huanga inspirováno sopkami na Islandu a islandskou přírodou vůbec; natáčelo se v Reykjavíku.

Lionsong (2015)

Před několika měsíci vydala Björk své zatím poslední album Vulnicura. Desku o zlomeném srdci, které se pokusila vyléčit hudbou. Videoklip k Lionsong zrežírovala dvojice Inez and Vinoodh - a Björk v něm své srdce opravdu „odhaluje“.