Hvězdy brexitu se schovávají a Zaorálek odvolává Junckera

Po brexitu se čekal chaos - a ten přišel. Uvnitř opozičních labouristů probíhá puč proti předsedovi Jeremy Corbynovi (během víkendu odešlo dvanáct členů stínové vlády kvůli jeho nepřesvědčivému vedení strany a spekulace, že partajní kampaň za setrvání v EU aktivně sabotoval), několik bank už oznámilo, že přesunou své lidi z londýnského City na kontinent a Skotsko hrozí ústavní krizí. Šéfka tamní vlády Nicola Sturgeon sdělila, že skotští poslanci zablokují britský odchod z EU při jeho schvalování ve skotském parlamentu.

S tímhle dramatickým pozadí kontrastuje bezvládí na vrcholu britské politické pyramidy. Premiér David Cameron očekávaně rezignoval na svůj post v reakci na úspěch brexitu, ale dosud se nepřihlásil nikdo, kdo by řekl, že přejímá iniciativu. Kdo by uklidnil populaci i trhy.

Logika by velela, že to bude jedna ze dvou hlavních tváří kampaně za odchod země z EU, ministr spravedlnosti Michael Gove nebo bývalý starosta Londýna Boris Johnson. Že předstoupí před veřejnost a sdělí, jaký je jejich plán. Zda jsou připraveni nahradit Camerona a převzít odpovědnost za Británii. Jak by se mělo zhruba odvíjet vyjednávání s Unií a kdo by ho měl vést.

Jenže Govea a Johnsona zjevně sevřel strach z nezměrnosti úkolu, který si do minulého čtvrtka dobrovolně nárokokovali. Časopis The Economist ve svém sloupku o britské politice Bagehot připomíná, že oba politici se od pátečního dne neobjevili na veřejnosti a jejich lidé nezvedali novinářům telefon. Vtipně pak britský týdeník upozorňuje, že po odpovědích, co teď dál, pátrají na otevřených fórech i jejich příbuzní. Například Manželka Govea se na Facebooku vyznala z naděje, že teď snad “chytří lidé” nabídnou zemi svoje rady a expertízy. A sestra Borise Johnsona tweetovala následující: “Všichni říkají, že jsme tam, kde jsme. Nikdo ale nemá nejmenší ponětí, kde to je.”

Britští komentátoři přes víkend rozebírali důvody Jonhsonova a Goveova mlčení a za hlavní podnět označili Cameronovo rozhodnutí nechat vyjednávání o exitu až na svém nástupci - ačkoliv během kampaně Cameron tvrdil, že výstupní proces zahájí neprodleně po referendu.

Zejména populární Johnson nebyl podle mínění mnohých vášnivý brexiteer, zastánce odchodu.  Do jejich čela se postavil primárně proto, že chtěl zvýšit svoje šance na post příštího lídra toryů a posléze premiéra. Sázel přitom na to, že k brexitu nedojde, takže nebude muset fakticky nic řešit; jen by dál hýčkal euroskeptiky a kritizoval Unii.

Referendový výsledek ho ale zaskočil a Johnson - alespoň soudě podle tohoto mohutně sdíleného komentáře – si uvědomil, že ve skutečnosti prohrál. Pokud oznámí kandidaturu na post lídra konzervativců a zároveň neoznámí, že zahájí proceduru výstupu z EU, skončil. Pokud ji zahájí a vyhraje premiérské volby, skončí taky – zemi čeká recese, možný rozpad po odchodu Skotska a nepokoje v Severním Irsku. Aa tohle všechno mu zlomí vaz.

Johnsonův další postup bychom nicméně brzy měli znát. Podle britského tisku zveřejněných v neděli večer by měli Johnson a také ministryně vnitra Theresa May oznámit kandidaturu na vedení toryů v průběhu týdne. A s tím by tedy měli sdělit i to, jak to bude dál s britským exitem z EU.

Přes víkend přibylo spekulací, že Británie nemusí ve skutečnosti odejít. Jednak kvůli možnému skotskému vetu. Jednak proto, že referendum bylo právně nezávazné a závazný akt z něj může udělat až hlasování britského parlamentu, kde je většina poslanců proti brexitu. A také proto, že se na kontinentu množí hlasy, aby země - zjevně v šoku z toho, jak to dopadlo - dostala druhou šanci. Myslí si to i jeden z nejbližších lidí v okolí Angely Merkel.

Zbytek Unie reagoval ve srovnání s Británií překvapivě rychle. Donald Tusk, předseda Evropské rady, už jmenoval hlavního muže brexitu za sedmadvacítku, Belgičana Didier Seeuwse. Tento diplomat má pověst obratného vyjednavače, mimo jiné se mu podařilo prolomit třicet let zablokovanou dohodu o společném patentování v EU, na čemž některé členské státy roky “seděly” bez sebemenší změny postoje. Teď by měl vést speciální tým pro dojednání podmínek brexitu – pokud k němu dojde.

Rychle ale ještě neznamená dobře, což platí o sobotní schůzce ministrů zahraničí Beneluxu, Francie, Německa a Itálie. Separé na půdorysu zakládající šestky zemí krátce před první po-brexitovou debatou celé zbylé Unie dělá z páteční výzvy po jednotě EU jen prach v ústech. Ze schůzky ministrů navíc vzešel vzkaz, aby si Británie s odchodem pospíšila, což neodpovídá ani představám mnohých jejich vládních šéfů – platí to hlavně o Německu a Holandsku.

Motivem schůzky zjevně bylo probrat chystané francouzsko-německé prohlášení o budoucnosti Evropy, které dostanou evropští lídři na stůl na summitu EU v úterý a ve středu v Bruselu. Podle útržků z devítistránkového dokumentu, které přinesla agentura Reuters, se čerstvá krev do žil Evropy bude vlívat těžko; nikdo nemá nápad, který by vzbudil pozitivní emoce. Unie se má vyhnout integračním skokům, po kterých není v Evropě hlad, ale nemá ani přešlapovat na místě. Věnovat by se měla “praktickým očekáváním občanů”.

Francie s Německem konkrétně navrhují bezpečnost a obranu, odkud by ony praktické kroky ve prospěch lidí mohly vzejít. Právě zahraniční a bezpečnostní politika, nemluvě o obraně, jsou však teritoriem, kde se názory jednotlivých států velmi rozcházejí, za jedno tu často nejsou ani Francie s Německem. Navíc je otázkou, jestli společné námořní jednotky, o kterých se v dokumentu mluví, splňují kritéria “praktických očekávání občanů” a můžou rehabilitovat smysl EU jinde po Evropě než v hlavách Francouzů, Řeků a Italů.

Cena za nejabsurdnější výjev prvního po-brexitového víkendu nicméně míří domů. Jeho autory jsou ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a k němu se později přiřadivší Andrej Babiš. Oba obvinili z brexitu šéfa Evropské komise a vyzvali ho, aby odstoupil (udělal to i Jan Zahradil, ten má ale jako opoziční europoslanec jiné manévrovací pole a také výrazně menší váhu než členové vlády). Podle obou mužů představuje Jean-Claude Juncker to špatné na Evropě – byrokracii, elitářství – a měl by skončit.

Respekt před časem psal, že se Juncker chová mimořádně přezíravě vůči novým členským zemím a v tomhle smyslu naplňuje šablonu arogantního euroúředníka, který se dodnes nesmířil s rozšířením Unie na Východ. Avšak obvinit ho z brexitu je mimo. Britům vadí obecně “Brusel”, o existenci Junckera nemá většina potuchy, takže ani malá přesvědčivost EU pro její občany, to klíčové téma, se nevyřeší jeho výměnou (již ani nemůže provést česká vláda).

Zaorálek je navíc “spoluviníkem” instalace Junckera do čela Evropské komise. Předsedu největší evropské instituce jednak vybírají členské státy a česká vláda byla jednou z těch, která Junckera podporovala ( zástupci ČSSD, ANO i lidovců pro něj hlasovali v europarlamentu). A pak, Zaorálek, stejně jako Juncker, patří k současné mdlé evropské elitě neschopné vysvětlit lidem, že se mají skvěle a svoje akcie v tom má i Unie.

Je záhadou, proč to ministr Zaorálek zmínil. Musel vědět, že taková výzva je úlet – k tomu v politickém pořadu ČT, kam byl pozván kvůli svému statutu ministra, ale uvozená větou “říkám tady svůj soukromý názor”. Pokud chtěl Česko dostat do titulků novin a před summitem unie svému šéfovi Sobotkovi trochu zatopit, pak ano. Deník The Daily Telegraph už v neděli večer psal, že “český ministr vyzývá Junckera k rezignaci.”

Video: Jaký vliv bude mír brexit na festival Glastonbury?

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery