Narcismus představuje novou normu chování

Narcismus je trendy slovo. Za poslední roky prosáklo z učebnic psychologie do každodenní konverzace. Jeho význam se sice značně posunul od toho, jak jej definoval třeba Freud, ale jeho užívání pouze potvrzuje, že současná společnost prožívá jev, který je nutné popsat. Jak píše Gaby Hinsliff v textu How self-love got out of control pro The Guardian: na sociálních sítích, v televizních reality show ale i v politice, narcismus náhle představuje novou normu chování.

„Pokaždé když máš večeři s kamarádkami, najde se nějaká, která to slovo použije – muže mluvit o svém šéfovi, manželovi, bývalém nebo své matce,“ říká Marianne Vicelich, autorka knihy Destruction: Free Yourself From the Narcissist. A nejen to - facebooková skupina Knowing a Narcissist má neuvěřitelných 400 tisíc lajků a plní se nekonečnými posty o životě s partnery, kteří jsou posedlí sami sebou. Ve své nové autobiografii My Story Exactly pak zpěvačka Lily Allen charakterizuje svého otce jako chladného a narcistického, příliš zabraného do bohémského životního stylu na to, aby její výchově věnoval nějakou pozornost.

V malých dávkách je narcismus dobrá vlastnost, nebo alespoň příhodnější než ochromující nedostatek sebevědomí. Výzkumy ukazují, že narcisté mívají u zkoušek daleko lepší výsledky, než by podle ukazatelů inteligence měli dosáhnout. V kariérních dráze, která vyžaduje silná rozhodnutí pod tlakem, jako je svět financí nebo politika,  může být silný pocit sebedůvěry výhodou. Ovšem stane se hrozbou, pokud jej nedoprovází respekt pro názory druhých. A je to právě tento nedostatek empatie, soucitu a zvědavosti, co přináší největší problémy. Za příklady Hinsliff uvádí Donalda Trumpa nebo třeba i Saddáma Husajna.

Jak píše Vicelich, narcistický člověk má pocit, že mu vše náleží a vše se točí kolem něj. „Chovají se jako čtyřleté děti. Vše se točí kolem nich. Vyžadují pozornost a vyžadují všechno hned – vše se točí kolem okamžitého uspokojení.“ Mohou být okouzlující, ale ostatní lidi vnímají víceméně jako prodloužení sebe samých. Pozornost je pro ně drogou - a právě tu si mohou dnes snadno opatřit na platformách jako Facebook, Instagram, YouTube nebo Twitter. Trollové na Twitteru v sobě tyto charakteristiky spojují: mohou dosáhnout pozornosti a zároveň projevují naprostou lhostejnost k bolesti, kterou mohou způsobit jiným.

Stejně tak je velmi obtížené s takovými osobnostmi jednat. Když je člověk atakuje přímo, zraní to jejich křehké ego – a to není dobré. Chce to jinou strategii. V extrému může za příklad posloužit praktika z Bílého domu, kdy jeden z insiderů raději odstranil Trumpovi papíry ze stolu, než aby s ním přímo  mluvil.

Jak se tedy s narcistickým šéfem nebo partnerem vyrovnat, když se tomu nejde vyhnout? Stůjte si za svým, říká Vicelich, a mějte na paměti, že bombastickým zjevem se často skrývají hluboké nejistoty: „Nejsou to šťastní lidé. A jakmile si uvědomíte, jak křehké mají ego a zjistíte, že za to, co říkají, nejste odpovědní, můžete začít nastavovat hranice.“