Duchcovská ČSSD tančí s vlky

Komunisté a neonacisté v jedné vládě? Hodně zvrácená představa. A přece je to tady. Sice na úrovni radnice osmitisícového Duchcova, zato pod vedením vítězné sociální demokracie, která podepsala koalici s komunisty a s rasisty z Dělnické strany sociální spravedlnosti. Vítejte v politickém pekle, přátelé z Lidového domu! 

V komunální politice se může přihodit leccos. Zvlášť v takovém vařícím kotli, jaký představuje Duchcov. Město sociálního vření, kde vášně přerostly do protiromských pochodů, při nichž létaly dlažební kostky a vybuchovaly molotovy. Ale když vedení tamní ČSSD podepsalo koalici s extrémisty, kteří xenofobní demonstrace organizovali, zdálo být se otázkou dní, kdy vedení severočeské sociální demokracie rozpustí duchcovskou buňku. Tím spíš, že ji k tomu vyzvalo grémium ČSSD a osobně předseda Bohuslav Sobotka.

Jenže ústecká ČSSD se vzbouřila a odmítla duchcovskou organizaci zrušit. Z lokální havárie tak vytvořila vážný vnitrostranický problém. Naplno se ukázalo, že ve vztahu k extrémistům je vládní sociální demokracie rozpolcena. Což je daleko horší rozpolcenost, než vykazuje ve vztahu k prezidentovi.

Šokující jsou argumenty, jimiž krajské stranické špičky své rozhodnutí zdůvodňují. „Pan starosta tam přinesl koaliční smlouvu. Nevyplývalo z ní nic, co by bylo závadné,“ říká poslankyně ČSSD za Ústecký kraj Marie Benešová. Pokud máte pocit, že sníte, klidně se štípnete. Někdejší nejvyšší státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti skutečně hájí spojení s obskurní partají, která je jen přejmenovanou Dělnickou stranou, již rozpustil Nejvyšší správní soud. S verdiktem, že navazuje na národní socialismus a neonacismus.

Šéf ústecké sociální demokracie Radek Scherfer tvrdí, že vlastně nejde o vzpouru proti vedení strany. Jejich snahou prý bylo zahájit diskusi, která by vedla k řešení problému ve vyloučených lokalitách. To je ovšem stejně pitoreskní tvrzení, jako když mluvčí Hradu obhajoval sprosté výlevy prezidenta do éteru tím, že hlava státu jen chtěla zahájit diskusi o vhodnosti používání vulgarismů.

Jaká řešení si obhájci duchcovské rasistické mesaliance asi představují? Co si slibují od podpory koalice, v níž radním a šéfem bezpečnostního výboru má být předseda místní DSS Jindřich Svoboda, který pořádal pochody ústící do střetů s policií? Na otázku, co hodlá na radnici prosazovat, ostatně odpovídá bez servítků: „Dohlédnout na nulovou toleranci, represí bojovat s nepřizpůsobivými.“ O tom se, pravda, paní Benešová v koaliční smlouvě nedočte.

Nedělejme si iluze, že sympatie k neonacistům dřímají jen v lůně duchcovské sociální demokracie. O míře xenofobie nejen v ČSSD jsme si mohli vytvářet obraz v komunálních a senátních volbách, když jsme v některých obvodech míjeli plakáty slibující vymést nepřizpůsobivé, bezdomovce a kdejaké další živly.

Navzdory primitivnímu populismu, patrnému i v dřívějších kampaních, se však nestalo, že by neonacisty nějaká strana přizvala do městské rady. Pokud tak nyní učinila sociální demokracie, jejímž ideovým základem je soudržnost s těmi, kteří se ocitají na okraji společnosti, jde o vysoce zrádný průlom. Strana levicových ideálů legitimizuje krajní zvlčilou pravici. DSS se teď bude moct předvádět jako v podstatě standardní strana, jež vykročila z politické izolace. Na což mohou slyšet další voliči zejména ve městech potýkajících se s problémy sociálních ghett.

Po pětadvaceti letech budování demokracie tak ČSSD přivádí k moci již druhou extremistickou stranu. S tou první, která v minulosti ve jménu zvrhlé ideologie páchala zločiny, to dotáhla až do vedení krajů. A pravici poskytla alibi pro první místní koalice s komunisty. Kam až Lidový dům dospěje s „dělnickou“ stranou, která se ke zločinecké ideologii zatím jen hlásí?