Stropnický je ministr teplákové vykutálenosti

Martin Stropnický má „psychologický problém“ s představou, že by u nás mohly být rozmístěny jednotky NATO. Což pro agenturu Reuters zdůvodnil tím, že patří ke „generaci, která zažila rozmístění 80 tisíc vojáků v období normalizace“. Stali jsme se tak svědky něčeho těžko uvěřitelného: ministr obrany členské země NATO srovnává okupační armádu, jež k nám vtrhla za noci a bez souhlasu vedení státu, s našimi současnými aliančními spojenci, jejichž umístění by předcházel souhlas demokraticky zvoleného parlamentu. To lze jen těžko vysvětlit generačním traumatem. 

Proč to vůbec Stropnický vyhlásil tak hezky nahlas, aniž se ho na to v atlantické alianci někdo ptal? Vždyť jde stále o hypotetickou otázku: z vedení NATO se jen ozvalo, že aliance by kvůli napjatým vztahům mezi Ukrajinou a Ruskem „měla zvážit“ přítomnost svých vojáků v členských státech ve východní Evropě.

Přesto Stropnický už teď - zřejmě aby ho nikdo nepředběhl - podkuřuje české averzi vůči všemu „cizáckému,“ nechuti angažovat se v jakémkoliv riziku, oné teplákové vykutálenosti, která našla pole už v odporu vůči americkému radaru.

Zřejmě nechápe, jakého džina vypouští z láhve svým uspíšeným populismem. Debata, kterou tím „cizí armády nechceme“ vyvolal, k ničemu nepovede. Jen dál rozpoltí bez tak rozhádanou politiku, veřejné mínění a společnost. 

Přitom ministr klidně připouští, že by Česko mohlo vyslat osm set vojáků do Polska nebo Pobaltí v rámci posilování pozic NATO. Tedy do zemí, které mají se sovětskou okupací krvavější zkušenosti než my. Tím vlastně vzkazuje našim spojencům: rozmístěte alianční armády kdekoliv, jenom ne, prosím pěkně, u nás. My zase hodláme stát tak trochu stranou.

Za situace, kdy kremelská moc odhazuje masku a ukazuje, čím ve skutečnosti je, Evropská unie snad konečně dospívá k pochopení, že by měla svou periférii víc zabezpečit. Osou tohoto plánu by mělo být právě rozmístění sil aliance na území východních členů NATO. Uvědomuje si Stropnický, že případným nesouhlasem s trvalým pobytem nejbližších spojenců u nás, by Česko odmítlo operaci jako takovou? Nelze přece hlasovat pro posílení východní a střední Evropy a pak říct: já do toho nejdu.

Jak asi vnímají jeho slova v bruselské centrále? Bohužel asi spíš ve smyslu - alespoň víme, kdo skutečně stojí za naši obranu, kdyby k něčemu došlo. A jak asi Moskva? Alespoň ví, kde je slabý článek NATO, kdyby k něčemu došlo.
Je nepochopitelné, že stále přesně nevíme, za koho Stropnický, vlastně promluvil. Za vládu, za hnutí ANO, jeho předsedu?

Premiér Sobotka sice označil jeho srovnání sovětských okupantů se spojeneckými aliančními vojsky za nešťastné, ale už nesdělil veřejnosti svůj názor na případný trvalý pobyt vojsk NATO na českém území. A jak je možné, že mlčí i prezident, který vydával jestřábí válečný pokřik a horoval nejen pro posílení vojsk NATO na východě, ale i pro vojenský zásah na území Ukrajiny?

Bývalý diplomat Stropnický už měl být zasypán dotazy, jak si představuje naši bezpečnostní strategii, když odmítá trvalou přítomnost spojeneckých vojsk vyzbrojených nejmodernější technikou. Za situace, kdy by kvůli dlouhodobým škrtům ve výdajích české jednotky v případném boji vydržely pár týdnů. Což přiznává sama armáda. Pokud teď Stropnický mlčky přijímá snížení rozpočtu armády o půl miliardy, pak není ministrem obrany, ale pohůnkem a maskotem svého stranického předsedy.

Ne, určitě nejsme jedinou zemí NATO, jejíž bezpečnost je ohrožena podfinancováním armády. Jsme však asi jedinou zemí, jejíž bezpečnost ohrožuje vlastní ministr obrany nehoráznými výroky, jež zpochybňují samu podstatu aliančního spojenectví.