Zemanův diktátorský sen o národním parku

Když přišla na cestě Miloše Zemana po západních Čechách řeč na Šumavu, prohlásil prezident s brutální upřímností: Kdybych byl diktátorem, tak bych Národní park Šumava zrušil. Členové horní komory parlamentu zřejmě uvažují podobně, leč postupují uhlazenějšími metodami. V minulých dnech přijali výraznou většinou návrh skupiny senátorů na speciální zákon o Šumavě, který by umožnil takový stavební a těžební boom, jenž by národní park v podstatě zlikvidoval. 

Zákon, který připravili senátoři za ODS Pavel Eybert a Tomáš Jirsa se Svazem šumavských obcí, se na první pohled zdá k nejcennější šumavské přírodě vstřícný. Vždyť rozšiřuje nejpřísněji chráněnou zónu z třinácti na šestadvacet procent území parku. Zároveň v ní však umožňuje „časově a prostorově omezené přímé zásahy“. Což není nic jiného než otevření bezzásahové části těžařům, kteří by rádi vtrhli do oblastí, kde se z pohledu dřevařských firem ukrývá skutečný poklad.

Navíc zákon ve dvou třetinách parku připouští stavební činnost. Dovoluje přenést značnou část pozemků ze státu do majetku obcí. Pak už stačí změna územního plánu, kterou schvaluje zastupitelstvo, a může se začít spekulovat s pozemky a stavět ve velkém. Tím by ovšem byla popřena základní filosofie národního parku, podle níž ochrana přírody musí být přednější než stavební rozvoj obcí.

S normou nesouhlasí ekologové, vědci, ale ani ministerstvo životního prostředí a nové vedení Národního parku Šumava. Senátoři se ovšem uzavřeli do sebe, dělali, že nevidí a neslyší - a to ani na petici odpůrců zákona s více než pětadvaceti tisíci podpisy. Arogantní přehlížení veřejnosti pak korunovali, když zákon odhlasovali pár dní před tím, než se mohlo konat plánované veřejné slyšení organizátorů petice v Senátu.

To všechno jen potvrzuje sílu a sebevědomí lobby starostů, těžařů dřeva a stavebních developerů, která si umí pro své záměry na Šumavě získávat spojence napříč politickými stranami.

A to nejen mezi občanskými a sociálními demokraty, ale zřejmě už například také mezi některými lidovci. Vždyť jedním z předkladatelů zákona byl jejich senátor Stanislav Juránek. Je potom vyloučeno, že Lex Šumava může projít Poslaneckou sněmovnou?

Ministr životního prostředí Richard Brabec zatím normu ostře kritizuje. Tím příjemně překvapil ochránce přírody, kteří zděšeně sledovali příchod bývalého ředitele agrofertské chemičky do čela zeleného rezortu. Naopak rozlítil odpůrce šumavského parku, když jeho ředitelem jmenoval dlouholetého šéfa Chráněné krajinné oblasti Šumava a vyznavače nedotčené divočiny Pavla Hubeného.

Teď jde o to, jak nejen Brabec, ale celá koalice odolá tlaku zájmových skupin včetně hejtmanů dotčených krajů, které již dávno získaly pro své „zlatokopecké“ plány v srdci Šumavy bývalou i současnou hlavu státu. Pravda, Zeman zatím tvrdí, že by zákon vetoval. Nikoliv však z lásky k nedotčeným hvozdům, ale naopak proto, že se mu rozšíření bezzásahových zón zdá příliš velkorysé.

Jenže, co až mu jeho přátelé - včetně předlistopadového generála a šumavského podnikatele Zdeňka Zbytka - vysvětlí, že právě tenhle zákon by mohl vést k naplnění prezidentova diktátorského snu?