Po Ostrých předmětech se mě bál i můj pes

Je to paradox. Americká herečka Patricia Clarkson, která v sobotu večer převezme na festivalu v Karlových Varech Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, má velmi opatrný postoj k televizním seriálům. „Nedokážu se seriálu upsat na několik let, stejně jako se nechci vdát, nemůžu podepsat pětiletou smlouvy,“ řekla během KVIFF Talk, tedy moderovaného setkání festivalových hostů s návštěvníky.

Je to však právě televizní seriál, který ji po více než třiceti letech filmové kariéry vynesl definitivně na výsluní. Za seriál Ostré předměty, kde ztvárnila šarmantně démonickou jižanskou matku, která svou výchovou a připoutáním dcer udržuje při životě začarovaný kruh bolesti, získala letos Zlatý globus. Clarkson hrála nejlepší přítelkyni hlavní hrdinky a podobně spořádanou manželku – což byla role, kterou hrála tolikrát v minulosti.

„Už jako mladá jsem věděla, že se nechci vdávat a nechci mít děti, ale léta jsem dostávala hlavně role manželek a matek,“ podotkla. Role manželky přitom byla vůbec její první postavou. V roce 1987 v kriminálním thrilleru z dob americké prohibice Nedotknutelní Briana De Palmy si zahrála ženu agenta FBI Eliota Nesse, který dostal za mříže Al Caponeho.

Byla tehdy devět měsíců po škole. Absolvovala herectví na Yale a slibně rozběhnutou divadelní kariéru zkoušela rozšířit o film a televizi. „Brian De Palma se mě ujal. Ukázal mi, jak funguje film, naučil mě celý proces natáčení,“ vzpomínala na práci s předním tvůrcem sedmdesátých a osmdesátých let. O rok později se objevila jako asertivní televizní reportérka ve čtvrtém díle detektivního Drsného Harryho po boku Clinta Eastwooda.

Od rolí manželek a matek ji definitivně odchýlilo o dekádu později rozhodnutí přijmout part drogově závislé německé lesbičky v debutu režisérky Lisy Cholodenko Vrcholné umění. „Když se mě mladé herečky ptají, co mají dělat pro svoji kariéru, radím jim, aby vzaly nějakou roli drogově závislé německé lesbičky,“ vtipkovala. V průmyslu, který je do velké míry o dojmu, jaký člověk vytváří, to byl pro dnes šedesátiletou herečku zlomový moment. Po něm začaly přicházet nečekanější, vyhraněnější role - a v poslední dekádě i role hlavní. Spolupracovala s Martinem Scorsesem, Woody Allenem i Larsem von Trier.

S posledním jmenovaným na filmu Dogville. Jeden z dílů takzvané americké trilogie se odehrává v městečku, které je namalované bílými čárami na podlaze. Domy ani ulice fyzicky neexistují. Postavy ale hrají tak, jako by reálné byly. Nebyla to však nejobtížnější role, kterou kdy Clarkson dostala.

Větší výzvou byla právě jižanská královna psychologické represe Adora v Ostrých předmětech, do které si ji vyhlédla představitelka hlavní hrdinky a výkonná producentka celého seriálu Amy Adams. Ta hrála její dceru, novinářku přijíždějící do rodného města psát o nevyjasněných vraždách a konfrontující vlastní démony. „Tam jsem hrála jednu z nejobtížnějších postav své kariéry,“ potvrdila Clarkson a dodala: „Své postavy musíte milovat, jakmile je začnete soudit, nikdy nenaplníte jejich potenciál. Myslím, že se tehdy bál i můj pes.“