Až přijde vláda dětí

Místní zavedení politici nad tím zatím spíš kroutí hlavou. Přece o nás nebudou rozhodovat puberťáci s prknem v podpaží a jointem za uchem? A proč by nemohli?

Nejnovější návrh Strany zelených na posunutí věkové hranice pro možnost volit na šestnáct let není žádné unikum. V Německu a Rakousku už si ho vyzkoušeli v praxi a další evropské země o něm vážně uvažují. Doma to asi v nejbližší době neprojde. Přesto je zajímavé se ptát, jestli už i tady nenastal čas dát dospívajícím do ruky kromě trestní zodpovědnosti i právo skutečně ovlivňovat věci kolem sebe.

Hoďte mě do obrazu

České děti jsou vcelku šťastné, konstatoval nedávno průzkum organizace UNICEF. Až na jednu výjimku: mají jen malou šanci ovlivnit dění kolem sebe. Dvě třetiny z nich mají pocit, že se na ně politici při rozhodování vůbec neohlížejí.

Tato celkem nenápadná zpráva vedla podle legendy ministryni Džamilu Stehlíkovou k tomu, aby oprášila pozapomenutý bod svého stranického repertoáru a slíbila, že bude prosazovat účast ve volbách od šestnácti let. „Chceme u mladých zvýšit důvěru v zastupitelskou demokracii. To se nejlépe povede, když budou mít šanci ji sami ovlivnit,“ vykládá Stehlíková.

Okolnost, že zelení by na realizaci tohoto nápadu nejspíš vydělali (právě jim a ODS v minulých volbách nasypali prvovoliči nejvíce hlasů), by neměla přebít fakt, že větší práva pro mladé mají svou logiku.

Navzdory populační explozi stále platí, že české obyvatelstvo stárne a strany jsou v pokušení přešívat programy na míru důchodcům. Možnost rozšířit skupinu teenagerských voličů by mohla tohle riziko alespoň trochu eliminovat.

A někteří evropští politici z nejrůznějších stran k tomu dodávají, že pokud u dětí uvažujeme o snížení hranice trestní odpovědnosti (v Česku z 15 na 14 let), tak bychom jim prostě měli dát i právo volit.

„Osmnáctka neznamená skoro žádný zlom, my jsme už odmalička vedení k tomu mít vlastní názor,“ říká nad espresem v jedné z pražských kaváren sedmnáctiletá studentka gymnázia Kateřina Foitová. „Otevřeně se vyjadřujeme k práci učitelů a k našemu názoru se přihlíží.“

I když Kateřina není z politiky „bezmezně nadšená“, rozhodně se o ni zajímá. Noviny čte s rezervou, protože v nich „zkreslují informace“, ale zato studuje programy politických stran na internetu.

„Já se o tom bavím s otcem, on odsuzuje Paroubka, mně zas tak nevadí,“ říká Dominik Migač z pražské elektroprůmyslovky. „Moc se o politiku nestarám, co vím, tak leda z občanky a snad z billboardů,“ říká jeho spolužačka Markéta Hosnédlová.

Celý článek čtěte v pondělním vydání Respektu 44/2008.