Češi chtějí ukrást plány ponorky a najít kámen mudrců

Pětice lidí usilovně pátrá v uzamčené místnosti. Na displeji se odpočítává hodina, během které musí vyřešit sérii hlavolamů, jež je postupně posunou blíž k nalezení klíče od vedlejší místnosti s centrálním počítačem systému pro prevenci kriminality. Z jeho databáze musí vymazat svá jména; pokud se jim to nepovede, systém je zlikviduje. Neznámý hacker do počítače naboural a označil návštěvníky za potenciální kriminálníky, kterých je třeba se zbavit.

Neděje se to však na filmovém plátně ani na obrazovce počítače. Onu pětici tvoří brněnští studenti a za zprostředkování napínavého zážitku zaplatili dohromady přes sedm set korun. A nejsou sami – do Česka totiž dorazil fenomén tzv. únikových her. Jenom v Brně jsou takové provozovny už tři, v Praze až desítka dalších.

Princip zůstává stejný: sehnat několik přátel, nechat se s nimi zamknout v místnosti, hodinu luštit různé druhy hádanek a rébusů a lámat si hlavu nad využitím rekvizit a indicií poschovávaných na různých místech - a snažit se v časovém limitu ukrást plány ponorky z nepřátelské základny, najít návod na přípravu kamene mudrců v alchymistově komnatě nebo přelstít zmíněný systém ze scénáře, který pro návštěvníky vymysleli tvůrci právě otvírané hry Gotox v Brně.

 „Lidé rádi řeší hádanky a rébusy, tento způsob je navíc méně sterilní a zábavnější, protože se odehrává ve skutečném životě,” popisuje nadšeně Vítězslav Lounek, který měl možnost z nově otevřeného Gotoxu uniknout jako jeden z prvních. Tři minuty před uplynutím limitu se mu podařilo odmazat jména z centrálního počítače a zachránit svůj tým před likvidací.

„Hodně mě zaujala třeba úloha, při které jsme si měli podle sluchu zapamatovat sekvenci tónů a pak ji na druhé straně místnosti bez chyby zadat do jednoho přístroje. Jen tak se zpřístupnila další část úloh,” upřesňuje. „Jenom mě mrzí, že se to nedá zopakovat.“

Stačí selský rozum

Hry zpravidla začínají krátkým instruktážním videem, které má návštěvníky uvést do atmosféry. V brněnském Gotoxu si tak už při rezervaci přes webové stránky zájemci neobjednávají hodinu hry, nýbrž hodinovou prohlídku centra pro prevenci kriminality. Zážitek je určen pro týmy o 2 až 5 lidech; některé úlohy jsou přímo navržené pro týmové řešení a není je možné splnit samostatně. Většina z nich je zaměřená na logiku či kreativní využití nalezených rekvizit a indicií.

Po vstupu do místnosti hráči naleznou prvních pár rekvizit či hádanek, jejichž vyřešení jim odkryje další postup - nejčastěji novou sadu indicií a hlavolamů. Tímto způsobem postupují ve hře dál. Po vyřešení všech úkolů se jim zpravidla ukáže způsob, jak se dostat z místnosti ven. Fyzická zdatnost ani znalosti nebývají zapotřebí, zábava není ani věkově omezená.

„Celkem dobře se kupodivu daří dětem. Mají velkou fantazii a objevitelské myšlení. Na druhou stranu jsou u nich ale jiná úskalí. K řešení jedné z úloh je třeba vědět, jak funguje psací stroj a správně ho použít, což se ukázalo jako problém,“ popisuje Martin Beťko z pražské MindMaze zážitek s dětskými návštěvníky. „Prvně z něj vytáhli papír a snažili se najít, zda na něm není něco napsaného. Potom si všimli kláves, začali do nich ťukat, ale bez papíru. Tak jsme jim museli poradit, že mají ten papír dát zpátky. To jim trvalo asi 10 minut, než přišli na to, jak se dává papír do psacího stroje. Se všemi ostatními úlohami si naopak poradili rychle,“ vypráví a dodává, že úspěšnost je úměrná zkušenostem, který tým s podobnými logickými hrami má.

Typickému návštěvníkovi je mezi 15 a 30 lety, hodně oblíbené jsou hry mezi turisty a mezi firmami jako forma firemního teambuildingu. Zaseknou-li se řešitelé ve slepém bodě, snaží se je obsluha - která je po celou dobu sleduje na kamerách - navést správným směrem. Za drobný příplatek je možné dokoupit si čas. „Pokud někdo neví, jak dál, necháme ho tam do konce života, a pak už jen bude platit a platit za další hodiny,“ vtipkuje Pavlína z brněnského Gotoxu.

Historka, kterou pak přidává, ovšem ukazuje, že podobné žerty nemusí být daleko od pravdy. Majitel jedné pražské hry, kde pracovala, se jednou večer omylem v místnosti zabouchl a jelikož místnost sám nenavrhoval, trvalo mu šest hodin, než se dostal ven.

Horor v realitě

Princip her je odvozený od počítačových point-and-click adventur populárních především v 90. letech, mezi které se řadí například české Machinarium či Samorost od studia Amanita. Adventury tohoto typu jsou obvykle ovládány klikáním myší a hráč v nich prostřednictvím hlavního hrdiny řeší rozličné úlohy, pomocí kterých se posouvá dál v příběhu. Z prostředí stolních počítačů se hry postupně přesunuly do on line verzí i na displeje mobilních telefonů a následně do reálného života - v podobě nyní populárních room escape games. „Žádný předmět se nepoužívá dvakrát, na jakémkoliv netradičním místě může být něco schované, typicky je něco za obrazem a často je tam i druhá tajná místnost. Jsou to klišé, ale k žánru patří,“ vysvětluje Beťko.

Inspiraci lze spatřovat i v týmových šifrovacích hrách ve venkovním prostředí, kde řešení hádanek a šifer prozrazuje další cestu. V českém kontextu lze zmínit třeba brněnskou noční šifrovací hru Tmou! Britský The Guardian dává popularitu únikových her do souvislosti s hororovými filmy Saw, Kostka nebo Hra – kde hrdinové musí utéct před smrtelným nebezpečím, které jim připravil geniální padouch - či s televizními reality show typu Kdo přežije. Skupina lidí na opuštěném místě plní různé úlohy a každý týden hlasuje o tom, kdo je opustí. Poslední „přeživší“ pak získá finanční odměnu.

Ačkoliv přesné místo původu escape her není zcela jasný, shoduje se většina tvůrců na Budapešti. „Byly tam pro to vhodné podmínky - levné nájmy a množství prázdných nemovitostí,“ popisuje Beťko. Objevují se i teorie, že únikové hry pocházejí z USA, Japonska či Singapuru. „Nápad převést je z digitálu do analogu vznikl asi v Japonsku; na týden nebo třeba jen na jednu hru tam vybudovali nějaký větší prostor pro více lidí, který potom zrušili a hru přesunuli jinam. Únikové hry z místnosti, jak fungují u nás, ale nejspíš vznikly právě v Maďarsku,” dodává Beťko podrobnosti k fenoménu, jehož stáří odhaduje na 10 let.

Obliba této zábavy je největší v jihovýchodní Asii, ale jde o globální trend. Popularita s sebou přinesla i rozvoj různých variant, únikové hry se neomezují pouze na malé místnosti, zavřít se lze nechat třeba na stadion, do kostela, zábavního parku či staré nefunkční nemocnice, v takovém případě se pak hry naráz může účastnit mnohem více lidí. V Japonsku a USA už vznikají tematické televizní pořady a filmy. „V jihovýchodní Asii jsou nákupní centra, kde je celé poschodí plné únikových her. Je jich tam 40 nebo 50. Několik velkých center se objevilo i v Londýně. V zahraničí do toho investují obrovské peníze,” přibližuje Beťko situaci v cizině.

Do Česka se fenomén dostal zhruba před dvěma lety a vývoj tu probíhá mnohem komorněji. Rozšíření jsou však také v plánu. V Brně by chtěli postupem času umístit hádanky na zajímavá místa ve městě. Kdo by je vyluštil, měl by nárok na různé slevy. „Rádi bychom nabídli alternativní zábavu k hospodám a památkám. Na známém turistickém webu trip advisor je na prvních třech místech propast Macocha, která ani není v Brně, hodinový stroj na náměstí a hrad Špilberk. Dobré by bylo, kdyby se nám podařilo spolupracovat i s městem Brnem,“ popisuje plány další z týmu Gotoxu, který si nechá říkat Džestr.

Na tvorbě jejich úkolů se ostatně podílelo i Úžasné divadlo fyziky, které vzniklo pod Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity a se vzdělávacími programy objíždí i školy a školky. „Při tvorbě dalších místností bychom s ÚDIFem rádi spolupracovali ještě víc a možná se je pokusili navrhnout tak, aby se daly použít právě třeba pro vzdělávání,” popisuje své plány Džestr a dodává, že vybudovat tu první jim trvalo přes půl roku.

Zatím únikové hry nabízí spíš zábavu a oddech od každodenního stresu, aspoň tak to vidí Martin Beťko. „Lidé u nás zapomenou na svoje problémy, na hodinu se zcela ponoří do příběhu. Je to částečně i návrat do dětství a ke hrám,” tvrdí. S jeho slovy souhlasí i redaktoři deníku South China Morning Post, kteří v escape games spatřují efektivní způsob odpočinku pro přepracované studenty a zaměstnance žijící ve velkoměstě orientovaném na výdělek a výkon: „Point and click escape room games existují už přes dvacet let, teprve s jejich průnikem do reálného světa začal být tento žánr skutečně populární. A důvodem je právě potřeba návratu k fyzickému světu. Na rozdíl od počítačových her je tu i sociální rozměr - lidé 60 minut sdílejí ohraničený prostor a vše v něm zažívají společně.”

Box: Lze se únikovými hrami živit?

Pražský MindMaze slouží jako důkaz, že provozováním hry se uživit dá. Majitelé jsou maďarský pár Andras Gal a Krisztina Csalami - nadšenci, kteří mají k hlavolamům a hrám blízko. Andras se několik let živil hraním pokeru. „V současné době je to jejich jediný způsob obživy, patří ke šťastným jedincům, jejichž koníček se stal zaměstnáním,“ popisuje Beťko. Byznys se jim natolik rozjel, že nedávno otevřeli další provozovnu v Lublani a do konce roku plánují otevřít další dvě - jednu evropskou, a druhou v Asii.

V čerstvě otevřeném brněnském Gotoxu jsou zatím opatrnější. „Poslední měsíce jsme tu trávili každý den od rána do večera. Dál bychom to tak ale mít nechtěli, máme každý další věci, kterými se zabýváme. Idea je, že to bude vydělávat samo na sebe a něco málo i pro nás, aby se nám uvolnily ruce pro další činnosti,“ vysvětluje jeden z majitelů a dodává, že v blízké době se plánují účastnit psychologického sympozia, na kterém budou vést workshop o sledování lidí v řízených podmínkách. „Snažíme se v této souvislosti dělat i věci, které peníze sice nepřináší, ale jsou smysluplné.“

Všechny fotografie her v článku poskytla firma MindMaze.