Europeizace stran à la Libertas.eu

Jak se prosadit se sjednocující se Evropě? Založit si stranu, která bude mít své národní pobočky v členských zemích. Touto strategií se vydala strana, která hlásí odpor proti Lisabonské smlouvě a odmítá vyšší politickou integraci Evropy byrokratickou cestou z Bruselu. Její koncepce národních poboček v zemích EU a vedení panevropské volební kampaně jde cestou politické integrace Unie zespodu.

Má takovýto koncept šanci na úspěch a dočkáme se toho, že v Unii budou existovat nadnárodní strany, podobně jako se nyní národní strany sdružují do jednotlivých politických frakcí v Evropském parlamentu? Budou občané Unie moci volit stejné socialisty ve všech zemích, evropské konzervativce, liberály, křesťanské demokraty nebo eurokomunisty?

Politoložka Vladimíra Dvořáková se podivuje nad tím, že tento koncept uchopila právě strana Libertas irského milionáře Declana Ganleyho. „Tento trend se objevuje. Je ale absurdní, že se to objevuje u antiglobalizační strany,“ řekla pro Respekt.cz Dvořáková. Podle ní však v Unii stále chybí evropská veřejná sféra, která by umožnila vznik panevropské politické strany. „I když to příznivci integrace Evropy považují za žádoucí,“ domnívá se.

Vznik celoevropských politických stran, které nyní de facto působí v rámci politických frakcí v Evropském parlamentu, by pomohl zažehnat (teoretické) riziko rozštěpení Evropské unie, nebo alespoň její rozvolnění do pouhého svazku národních států, jak to například navrhuje Václav Klaus. „Jako jeden z důvodů rozpadu Československa se uvádí rozštěpení politických stran na české a slovenské,“ uvedla jako příklad opačného procesu Dvořáková.

Demokratický deficit

Právě na demokratický deficit evropských institucí upozorňuje Libertas nebo další euroskeptické (samy se označují za eurorealistické) strany. „Pokud se kritizuje demokratický deficit v Evropě, tak je europeizace politických stran žádoucí. Je to však něco více, než pouhý souhrn národních politik,“ zdůraznila Dvořáková. Podle ní se jedná o dlouhodobý proces. Navíc prohlubující se finanční krize může s integračními snahami v Unii řádně zamíchat. „Rozdělí to Unii, nebo naopak stmelí?“ ptá se Dvořáková.

Politolog Vít Hloušek z Masarykovy univerzity v Brně, který se zaměřuje na evropský rozměr českých politických subjektů, se obává, že současná snaha Libertas.eu uspět s panevropským programem je velmi předčasná. „Šance, že by Libertas uspěla po celé Evropě nemá moc šanci. Zatím to bývá většinou test síly národních stran,“ řekl Hloušek v rozhovoru pro Respekt.cz s tím, že na celoevropské bázi doposud strany nefungují, protože vznikají na potřebě artikulovat problémy konkrétních voličů. „Obecně politické strany reprezentují politické zájmy voliče a ty jsou vesměs národní.“

Podle Hlouška tak Libertas může uspět pouze v několika zemích, nejspíše pak v domovském Irsku. Navíc strana má podle něj málo času na přípravu i kampaň. „Moc velkou naději tomu nedávám, aby vytvořili silnou panevropskou stranu.“

Evropský politický národ

Může se v budoucnu tedy objevit panevropská strana, která bude mít stejný program ve všech zemích a pouze odlišné tváře politiků? V dohledné době deseti, patnácti let, podle Hlouška něco takového nepřipadá moc v úvahu. „Zatím neexistuje něco jako evropský politický národ. Neexistuje ani evropský prostor. Není ani poptávka po takovéto straně. V dohledné době si to neumím představit.“

Ve vzdálenější budoucnosti však něco takového nevylučuje s odkazem na Spojené státy americké nebo Švýcarsko. V USA existují dvě hlavní celonárodní strany, které se však na úrovni jednotlivých států dosti liší, ale spojuje je jedna celonárodní značka. Podobně ve Švýcarsku se na kantonální úrovni stejné strany odlišují.

Předsedkyně sdružení Ano pro Evropu Monika MacDonagh Pajerová koncept europeizace národních stran vítá. Ale i ona považuje za absurdní, že s tím přichází Ganley. „Je škoda, že to nenapadlo nějakou demokratickou proevropskou stranu, například zelené,“ zdůraznila pro Respekt.cz Pajerová. Zatím v podobě think-tanku existuje ve Francii uskupení Notre Europe, kterou založil v roce 1996 Jacques Delors, dlouholetý šéf Evropské komise. To hlásá pevnější spojení evropských občanů a „promýšlení sjednocené Evropy“.

Na straně Libertas Pajerové vadí, že odmítá jakoukoli evropskou smlouvu. „Neřeknou, co skutečně chtějí. Daleko lépe by se s nimi jednalo, kdyby poctivě řekli, že jsou proti Unii. Například jako to učinil Le Pen, když se stal europoslancem,“ tvrdí Pajerová. Upozornila i na to, že Irskem hýbe otázka financování strany Libertas a její kampaně proti přijetí Lisabonské smlouvy. (Více o právních aspektech smlouvy čtěte v online rozhovoru s Jiřím Přibáněm, teoretikem práva na Cardiff Law School) Podle ní spojení euroskeptiků na celoevropské úrovni by mohlo zprůhlednit jejich financování. „Je dobře, že je uvidíme na světle.“

Méně peněz na kampaně, méně europoslanců

Pajerová se domnívá, že by vznik celoevropských stran umožnil dramaticky snížit počet europoslanců, kteří se nyní sdružují do sedmi poslaneckých skupin. „Mělo by to logiku a ušetřily by se peníze vynaložené na předvolební kampaně. Mluví se mi lépe s lidmi, kteří mají stejný názor jako já, než s Čechy, kteří si myslí něco jiného,“ uvedla Pajerová.

Navíc v současných frakcích Evropského parlamentu jsou často sdruženy velmi odlišné strany. Například Evropská sjednocená levice sdružuje francouzské a italské komunisty, českou poststalinistickou KSČM nebo irskou nacionálně levicovou Sinn Féin. Obdobně nejsilnější frakce EPP-ED spojuje středové křesťanské demokraty až po často euroskeptické poslance ODS. „Do EPP ODS nepasuje, ale je to pro ně výhodné, stát se součástí nejsilnější frakce,“ řekl k tomu Hloušek. Evropské volby tak stejně podle něj ovládnou národní témata. Ani diskuse o Lisabonské smlouvě nebo české předsednictví nemůže na tom mnoho změnit. „Říká se tomu teorie voleb druhého řádu. Je to pouze pomocné kolo voleb pro volby národní,“ zdůraznil brněnský politolog.