Kouzelná ordinace

Oficiální hlas nám říká, že jde o prvotřídní blud. Přesto v České republice, podobně jako všude na Západě čím dál víc lidí vyhledává v běžném životě nejrůznější alternativy, s jejichž pomocí se lze léčit ve chvíli, kdy oslnivá západní medicína selhává nebo jednoduše není nezbytná. Právníci z ministerstva spravedlnosti se nedávno pokusili tuzemskou divokou cestu k alternativě vydláždit jednoduchými pravidly. Vlivní lékaři i ministerstvo zdravotnictví se ale postavili proti a dál trvají na tom, že nic kromě klasické západní léčby neexistuje. O co tedy v alternativní medicíně jde? A proč je okolo ní tolik křiku?

Pestrá společnost

Přijít o hodinu dřív, našel by člověk čekárnu nacpanou k prasknutí. Maličká předsíň pražského bytu bývá obsazená do poslední židle a občas je problém se sem vejít i vestoje. V obou ordinacích leží vedle sebe několik polonahých pacientů, lékařka pobíhá mezi nimi s baňkami a akupunkturními jehlami a svižně ordinuje. Změří tep, okoukne jazyk a hned ví, co má dělat. „Co děláš? Játra špatný, srdce špatný, všecko špatný. Lehnout,“ tradují se mezi pacienty její stručné diagnózy.

Teď je ale poledne, během kterého si žena v bílém plášti nikdy neodepře několikahodinovou pauzu. Je čas oběda a pravidelných modliteb: paní Guo Li přivře novinářské návštěvě dveře a prosklenou vitrínou je v předsíni vidět jen její silueta. Činžovním letenským bytem proměněným v ordinaci se nesou monotónní mantry a čínská lékařka provádí dlouhou sérii úklonů před oltářem s Buddhovou sochou. „Je silně věřící,“ vysvětluje polohlasem tlumočnice z čínštiny, „léčení je pro ni otázkou soucitu.“

Paní Guo Li se řadí mezi místní vyhledávané zástupce oboru, kterému se na západní polokouli souhrně říká alternativní medicína. Početnou množinu léčitelských disciplín a lidí nabízejících své schopnosti uzdravovat spojuje jiný pohled na příčiny a způsoby léčení potíží lidského těla, než jaký prosazuje oficiální lékařství. Ale jinak jde o značně nesourodý spolek.

V rodině alternativců najdeme vedle sebe bylinkáře, mystiky s léčitelským darem, psychotroniky, podvodníky všeho druhu, maséry, šamany i promované lékaře, kteří uvěřili v účinky akupunktury či homeopatie. Jsou mezi nimi propastné rozdíly a mají různě daleko k uznání současnou lékařskou vědou a manažery, kteří ve zdravotnictví rozdělují peníze. Jisté ale je, že mezi veřejností získávají nekonvenční metody silnou přitažlivost.

Nejnovější data nejsou k dispozici, ale můžeme se opřít o výzkum socioložky Evy Křížové z 3. lékařské fakulty UK. V roce 2000 jí více než 36 procent českých pacientů odpovědělo, že v posledním roce využilo služeb nekonvenční medicíny. Návštěva léčitele či homeopata dnes ale především nebývá posledním zoufalým krokem po selhání všech oficiálních metod, ale promyšlenou volbou. Na jejím začátku bývá především potřeba najít někoho, kdo je schopen věnovat pacientovi čas a dívat se na něj z širší perspektivy než zpravidla činí úzce specializovaní lékaři na klinice.

Tohle zvládáme

Její dědeček byl lékařem na císařském dvoře, v souladu s čínskou tradicí své znalosti předal potomkům a ti zase dál. Paní Guo Li ale navrch získala ve svém oboru i formální vysokoškolské vzdělání. Vyrůstala v éře Mao Ce-tunga, který se z dědictví čínské medicíny rozhodl udělat „vědecký systém“, schopný konkurovat západním úspěchům. Založil univerzitu, kde se vyučovala souhrnná teorie i praxe léčení, vycházejícího původně z taoistické mystiky. Lidské zdraví podle starých Číňanů spočívá na notoricky známé rovnováze principů jin a jang a pěti základních elementů (dřevo, oheň, země, kov a voda), k nimž náleží různé orgány v těle.

Celý článek čtěte v rubrice Téma v aktuálním čísle týdeníku RESPEKT 08/2009.

K tématice alternativní medicíny rovněž online rozhovor s lékařkou a homeopatkou Věrou Dolejšovou - 18.2. od 12:30. Dotazy můžete pokládat ZDE.