Bzdít na náměstí

Na jiném místě tohoto serveru přemýšlí Pavel Kosatík o rozhodnutí zpravodajského média Aktualne.cz moderovat, čili cenzurovat, „diskusní“ příspěvky pod články. (Celý článek ZDE) Kosatík pečlivě a intelektuálně poctivě, jak on umí, zvažuje pro a proti a rozumím-li mu správně, kloní se k ponechání volného prostoru všem, kdo se chtějí vykřičet, a to jakýmkoliv způsobem. Moje analýza této věci, a zřejmě i moje zkušenost s tímto tématem, je trochu jiná.

Ve stejné době jsem náhodou procházel diskuse pod články komentátorů a poznámkami blogerů ve Spojených státech, Velké Británii a jinde. Mísil se ve mně obdiv se závistí. Diskuse byly zjevně moderované. Nešlo o souhlas nebo nesouhlas s autorem, ale o to, zda příspěvek obohacuje.

Jsem pro moderování internetových diskusí a chce-li tomu někdo říkat cenzura, prosím. Globální bazar projevů má být pestrý a má mít místo pro jarmareční pokřikování stejně jako pro seriozní sympozium a všechno mezi tím. Potíž je, když dojde ke smíchání fór. Jarmareční křikloun pak překřičí každého v místnosti a diskuse přestane dávat smysl. Už nemluvíme spolu a jeden k druhému, ale říkáme věty, které jeden druhého míjejí.

Tak se dnes hodně diskutuje: v parlamentu, televizích, rádiích a jinde. Příliš mnoho z nás jde namísto výměny názorů do slovní války, příliš mnoho z nás chce dokázat ne tolik kvalitu vlastního názoru, či ani snad, že se oponent mýlí, ale že je hlupák a ničema.

Souhlasím, když se někdo pro diskusi rozhodne stanovit pravidla a trvat na jejich dodržení. Taková „cenzura“ nemá nic společného s omezením svobody slova.

Osobní příklad: když jsem objížděl Českou republiku a vysvětloval vládní rozhodnutí pro protiraketový radar, velká většina lidí v sálech nepřišla diskutovat, ale vykřičet se, urážet a protestovat. Jejich svobodu tímto způsobem se projevit nesmí stát nijak omezit a v tomto ohledu zastávám absolutní volnost. Aktivisté a protestující v radarových diskusích se mohli vykřičet, jak se jim líbilo a já jsem ten poslední, kdo by jim takové právo upíral. A zrovna tak trvám na svém právu myslet si o nich a říkat své (čímž proboha nechci říct, že většina lidí, kteří jsou proti radaru, jsou magoři).

Absolutní volnost projevu zastávám i v jiném ohledu. Jsem proti tomu, aby zákony omezovaly v jejich slovních vyjádřeních extrémisty – fašisty, komunisty, agenty rasové nenávisti – nebo z jiné stoky - třeba pornografy.

Když však vlastním noviny, mohu takové lidi nepustit do jejich dveří (ne kvůli tomu, co si myslí, ale jak to, co si myslí/případně jak nemyslí – vyjadřují). Jako vydavatel volím, zda publikovat pornografii, komunistické způsoby exprese, dánské karikatury Proroka Mohameda…

Už nějaký čas nesleduji soustavně „reakce“ a „diskusní příspěvky“ na českých webových stránkách. Dostal jsem z většiny dojem, že se tísním na náměstíčku, kolem se spoluobčané oddávají vypouštění tělesných plynů a hlava těžkne, že ji pomalu nezvednete k obloze.

Před několika lety jsem měl to štěstí stát jako jeden ze zakládajících členů u vzniku diskusního fóra, jehož jedním z cílů je kultivovat, jak spolu ve veřejném prostoru mluvíme (www.diskusniosma.cz). Rozhodnutí některých redakcí moderovat webové diskuse má stejný cíl – vyvětrat náměstíčka a některé lidi na ně pro jistotu nepouštět. Budou mít spoustu možností jít si ulevit jinam.

Autor přednáší na New York University v Praze, je členem představenstva Respekt Publishing a pracuje ve společnosti BAT v Hamburku.