Soukromí Caroline Kennedyové

Politický rytmus ve Spojených státech získává pravidelnost, rozběhl se nekonečný proces obsazování tisíců míst ve vládní administrativě a téměř všichni kongresmani jsou na svých místech. Výjimkou je post federálního senátora za Minnesotu, stát, který letos sužuje nejen neobyčejně studená, arktická zima (což v tradičně zamrzlé Minnesotě už opravdu něco znamená), ale také dosud nerozhodnutý souboj mezi komikem Alem Frankenem a senátorem Normem Colemanem. Volby dopadly těsně, nerozhodlo ani přepočítání, takže teď má slovo soud.

V nové politické garnituře chybí Caroline Kennedyová, dcera zavražděného prezidenta, o níž se předpokládalo, že v Senátu nahradí Hillary Clintonovou. Kennedyová o místo projevila zájem, zahájila jakousi kampaň na severu státu v Albany a okolí, kde sídlí státní legislativa a guvernér David Paterson, jenž na uvolněné senátní místo nového senátora dočasně (do nových voleb) jmenuje.

Zájem Kennedyové vzbudil větší rozruch, než se čekalo. Inteligentní, kultivovaná a v zákulisí politiky dobře známá příslušnice „americké královské rodiny“ nezvládla onu kampaň-nekampaň z komunikačního hlediska. Její rozhovory pro média vyzněly nepřesvědčivě a nejistě. Nepřátelé ucítili krev, dali se do útoku a ze všech stran zněl válečný pokřik amplifikovaný novináři: Caroline není připravená na první ligu; její jediná kvalifikace je slavné rodinné jméno; chceme, aby naší politice vládly pseudo-královské klany Kennedyů, Bushů a Clintonů? Po několika týdnech se sama Kennedyová „kandidatury“ vzdala v telefonátu guvernérovi Patersonovi.

Pro demokraty v Kongresu a prezidenta Baracka Obamu je to nebetyčná škoda. Kennedyová se na začátku loňského roku odvážně postavila na stranu Obamy v prezidentských primárkách. Znamenalo to jít proti Hillary Clintonové v době, kdy souboj Obama-Clintonová zdaleka nebyl rozhodnut. Caroline k podpoře Obamy přesvědčila svého strýce, mocného senátora Teda Kennedyho. Tento čin poprvé signalizoval demokratickému establishmentu, že Obama je seriozní kandidát.

Kennedyová, inspirovaná svými dětmi, které se do Obamovy kandidatury zamilovaly, pak objížděla Ameriku a angažovala se v Obamově kampani. Kdyby dnes byla v Senátu, navzdory postavení nováčka by byla jedním mála politiků, kterému prezident v kteroukoliv denní či noční hodinu zvedne telefon. Díky příjmení by měla kdykoliv otevřenou cestu do médií. New York by v ní měl od prvního dne stejně efektivní zastupitelku jako v Clintonové.

Proč tedy vycouvala a neusedne do úřadu, který kdysi zastával strýc Robert? Jedním z důvodů může být její celoživotní snaha chránit si soukromí a mít pod kontrolou vlastní život. Caroline a bratr John (zahynul při leteckém neštěstí) byli matkou Jacqueline Kennedyovou vychováváni stranou dalších, „divokých Kennedyových dětí“, ve snaze poskytnout jim v rámci možností co nejnormálnější dětství.

Caroline vystudovala práva na Kolumbijské univerzitě, pracovala pro newyorské Metropolitní Muzeum a soustavu veřejných škol v New Yorku, editovala několik sbírek poezie, vychovává tři děti, a společně s Ellen Aldermanovou vydala dvě knihy zabývající se ústavou a právem na soukromí.

Její koncept soukromí je konzervativní a jako takový v neustálém střetu s cirkusovou realitou mediálně-obchodního politického polosvěta. Což může být zajímavé téma pro knihu, ale v politické realitě jde o překážku. Ukázalo se to několikrát. V interview s Wolfem Blitzerem na CNN například odmítla sdělit, proč Obama neprověřuje Clintonovou na místo viceprezidentské kandidátky s poukazem na to, že je to důvěrný proces. Během jiných rozhovorů občas vypadla z role usmívající se kandidátky a na šťouravé, či přihlouplé otázky novinářů odpovídala nepříjemným, sarkastickým tónem. To možná pořád ještě prochází politikům v Česku, ale v Americe je takový tón pro politika dlouhodobě neudržitelný.

Pravidla superslavného rodu Kennedyů týkající se ochrany jeho soukromí nám zvenčí připadají bizarní, jsou však zřejmě racionální. Uveďme příklad: v době vlastní senátní kampaně třeba Caroline umožnila pár kamarádům, aby o ní hovořili do médií. „Nepovolené“ výroky o Kennedyových se přitom trestají vyloučením z okruhu důvěrných přátel. Časopis The New Yorker informoval, že když se před pohřbem Johna jr. několik přátel o něm rozpovídalo novinářům – ve velmi taktním a pozitivním duchu – bez svolení rodiny, byla jim doručena stručná zpráva: Na smutečním obřadu nejste vítáni.

Caroline si pravděpodobně uvědomila, že vstupem do politického světa se vzdává velké části kontroly nad vlastním životem. Během pár týdnů zažila malou příchuť způsobů, jež by jí ve Washingtonu čekaly. Čelit nejednou stupidním mediálním interpretacím, neinformovaným otázkám a někdy i zlé vůli ze strany novinářů a oponentů není pro každého. Jedna věc je znát to teoreticky, druhá je to zažít. Je možné, že pokud se s touto realitou nesmíří, na post po strýci se nikdy nedostane.

Autor přednáší na New York University v Praze, je členem představenstva Respekt Publishing a pracuje ve společnosti BAT.