Nové téma německých zelených

Cem Oezdemir, nový předseda německých zelených je charismatický muž s vizí „nepolitické politiky.“ Je populární opakovat, že Oezdemir je „německý Obama“ ale co to znamená a oč mu v politice jde? Němečtí zelení hledají nová témata a k nim patří i moderní typ integrace druhé generace přistěhovalců. Jedním z bodů Oezdemirova programu je například zavedení turečtiny jako volitelného jazyka do škol.

V Německu převládá v posledním desetiletí názor, že kdo chce v zemi trvale žít a přijmout občanství, ten se má plně asimilovat, tj. orientovat se výhradně na německý jazyk a způsob života. Z cizího původu mu mají zůstat jen příbuzní a vzpomínky. Přistěhovalecká elita v čele s Oezdemirem to ale vidí jinak. Děti a mladí z přistěhovaleckých rodin stejně v soukromí žijí částečně po svém.V praxi z nich nejsou a nebudou pro většinu obyvatel „opravdoví Němci“ a i při skvělé německé legislativě čelí trvalé mírné nevoli a  nedůvěře. Za takových okolností je pro ně i pro Německo výhodnější, když sice budou mít v Německu domov se všemi právy a povinnostmi, ale zároveň dostanou šanci se vrátit do Turecka či jinam a pracovat tam. Tu šanci dnes nemají. Přistěhovalecké děti, které umějí číst a psát pouze německy a s rodiči přitom mluví mateřštinou, nakonec nepatří nikam. Přitom v Německu zároveň žije plně integrovaná přistěhovalecká elita Oezdemirova typu. Jsou to vesměs lidé s dobrým vzděláním v obou jazycích, lékaři, právníci, obchodníci, regionální politici. Mnozí už ani netouží po německém občanství. K soukromému podnikání jim stačí povolení k pobytu a nechtějí se vzdát tureckého občanství kvůli německému. A všichni dohromady upozorňují, že špatně a násilně asimilovaní přistěhovalci nakonec leda pumpují německý sociální systém, protože o ně nikdo nestojí, zatímco oni, schopní dvojjazyční imigranti mají k Německu větší respekt, platí tam daně a vždycky si sami poradí.

„Obamovský“ rys celé věci je v tom, že ji Oezdemir téma dvojí identity vymanil z ryze imigrantského prostředí a snaží se z něj udělat předmět celonárodní diskuze. Hlavním argumentem stoupenců CDU, která brojí proti zavedení volitelné turečtiny do škol je, že nejde o světově významný jazyk a že by to nebylo spravedlivé k přistěhovalcům jiného původu. Mnozí komentátoři ale připomínají, že se turečtina už před sjednocením v mnoha západoněmeckých školách vyučovala a zájem o ni měli i Němci.

V podstatě ale nejde jen o ten jazyk, který ostatně v Německu nikdo nezakázal. Žádná evropská země dnes není jednobarevná. Člověk s dvojím vzděláním a dvojí národní identitou v dnešním světě obstojí lépe než ten, kdo se marně snaží mít jenom jednu a nakonec nepatří nikam. V té souvislosti si rovnou řekněme, že u nás je co dohánět. O zavedení volitelné romštiny do škol tu zatím ještě nikdo ani nemluvil. Romové nejsou imigranti, ale pocit hrdosti na dvojí identitu by mohli mít také – k prospěchu nás všech.