Jak Blažkův podřízený vyhrál nad ministerstvem. A proč je důležité, že ho šéf justice poslechl

Vysoký úředník ministerstva spravedlnosti Jan Benýšek po tomto týdnu ví, že vytrvalost se vyplácí. Jeho šéf, ministr Pavel Blažek totiž podal trestní oznámení kvůli možné korupci na insolvenčním odboru ministerstva, což by zřejmě bez Benýškova dlouhodobého úsilí nikdy neudělal. Zprvu to přitom vypadalo, že snahu o nápravu odskáče jen sám její autor: když na sklonku roku Respekt o Benýškově průlomovém boji s korupcí na pracovišti poprvé psal, visel úředník v profesním vzduchoprázdnu a čekal, jak dopadne pomsta těch, které svým poukazováním na nepravosti rozzlobil.

Přišel o vedoucí místo, když jeho šéfové u vlády prosadili, že dojde k rozdělení jeho odboru na dva nástupnické. Benýšek krátce předtím veřejně promluvil o tom, že ho jeden z jeho nadřízených, tehdejší navrátivší se náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav chce vyštvat z ministerstva za to, že se před osmi lety postavil proti tomu, jak pod Stanislavovým vedením insolvenčního odboru může vinou systémových chyb docházet k podvodům při licenčních zkouškách na lukrativní posty insolvenčních správců.

Benýšek si stěžoval na stres a šikanu, v jejímž rámci na něj vedení úřadu posílá jednu kontrolu za druhou, aby ho co nejvíc znechutilo a on dal sám výpověď. Jenže to udělat nechtěl, naopak využil všechny možnosti, které měl ke své obraně. Obrátil se na šéfa protikorupčního odboru ministerstva spravedlnosti Jiřího Kaprase, popsal, co a proč se mu děje, a ten mu na začátku letošního roku přiznal ochranu proti možné pomstě šéfů. Stalo se tak podle nového zákona, jenž zaměstnancům státních i soukromých institucí umožňuje nahlásit nezákonné nebo neetické jednání na pracovišti beze strachu z odvetné reakce nadřízených. Benýšek o zařazení pod jeho deštník požádal jako jeden z prvních v Česku. 

Ve stížnosti Kaprasovi vylíčil i podstatu věci a příčinu svých současných potíží. V roce 2015 jako čerstvý referent ministerského odboru insolvencí nabyl přesvědčení, že vybraní účastníci zkoušek na budoucí insolvenční správce dostávají od někoho neznámého zevnitř odboru dopředu zadání testů, a se svým podezřením se nejprve obrátil na tehdejšího šéfa odboru Stanislava; ten ho měl ale odbýt slovy, že se určitě nic neděje, protože takové úniky nejsou možné.