O kousku masa a odpovědnosti za osud Slovenska
Pokud se riziku zcela nedá vyhnout, možná je lepší jednoduše dělat věci, které považujeme za správné, i když se zdají být poněkud nebezpečné
Nechybělo mnoho a tento text by nevznikl. Asi před týdnem jsem byl na obědě v restauraci, když se mi v krku zasekl kus masa. Trvalo mi asi pět sekund, než jsem pochopil, že jej nedokážu spolknout. A dalších pět, než jsem si uvědomil, že nemůžu dýchat.
Postavil jsem se doprostřed podniku a zkoušel kašlat. Hosté i servírky na mě hleděly jako na svatý obrázek. Pamatuji si, jak mi hlavou proběhla myšlenka, že to možná nedám.
A hned za ní další: vskutku stupidní způsob, jak odejít z tohoto světa!


Naštěstí byla se mnou moje šikovná žena a zkusila na mě Heimlichův chvat. Úspěšně.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu