Pomáhat lidem v Gaze? Má to být důvod k pohoršení?

V novinách nebo na sítích v poslední době zdomácněl pohoršený údiv, proč zrovna Česko poskytuje Izraeli kolem války v Gaze tak výraznou podporu. Ve srovnání se Západem, k němuž se hlásíme, skutečně vidíme nápadný rozdíl, který nově podtrhly i protesty gradující na amerických univerzitách.  

Odpověď na ono „proč“ ale možná není až tak složitá. Československo pomáhalo Izraeli už při jeho dramatickém vzniku. Kvůli pozdější izolaci se nám pak vyhnuly první západní, jedem antisemitismu ovlivněné vlny kritiky Izraele v osmdesátých letech, zatímco na prvoplánově nenávistnou politiku komunistických států vůči Izraeli diktovanou z Moskvy byla přirozenou reakcí naopak náklonnost k demokratickému prozápadnímu židovskému státu.  

Vysvětlení ale může být ještě jednodušší: Češi teď možná straní Izraeli prostě proto, že projevují něco jako dobrý instinkt. Silná armáda a nesmlouvavá obrana izraelského území jsou logickou reakcí na nenávist a násilí, na které okolní arabské režimy vsadily od samého začátku. Samo palestinské hnutí odporu se od svého vzniku opírá o ideologii, jejímž středobodem je zničení Izraele, nikoli soužití a poklidný život pospolu, který už v Izraeli s částí palestinské komunity probíhá.

Přitom brutální útok Hamásu z loňského 7. října byl projevem téhle dlouholeté ideologie v praxi, a zřejmě i proto si v počátcích získal mezi obyvateli Gazy zřetelné sympatie. Postavit se na stranu Izraele a nevykřikovat na náměstích či v univerzitních kampusech hesla, jež v důsledku volají právě po zničení židovského státu a zabití jeho obyvatel, tedy vypadá jako docela přirozená reakce.  

Test soucitu

Ovšem je třeba dodat, že příkladně pevný česko-izraelský vztah má i odvrácenou stranu. Můžeme ji pozorovat od začátku konfliktu v podobě nápadné absence soucitu s lidmi v Gaze, jež vyvrcholila v posledních dnech, kdy humanitární organizace Člověk v tísni ohlásila po měsících váhání a příprav sbírku na pomoc těžce zkoušeným obyvatelům Gazy.