StarDance je trochu Sokol, hodně biedermeier plus špetka národního obrození

Slzami dojetí, komplimenty a přáním krásných Vánoc vyvrcholilo v sobotu finále celebritní reality show StarDance. Když tanečník vítězného páru děkoval divákům, bez nichž by nevyhráli, obracel se na 1,8 milionu lidí. Tolik jich podle informací České televize poslalo pořad na špici sledovanosti večera v rámci všech stanic. Sice je to o půl milionu méně, než si pustilo loni díl krimiseriálu Devadesátky, nebo o 1,7 milionu méně než u vánoční pohádky Krakonošovo tajemství, ale stále jde pro veřejnoprávní televizi o pohádkové číslo.

Proč tedy tuzemští diváci tak rádi tančí s hvězdami?

Formát StarDance, v němž o hlasy diváků soutěží páry ve složení profesionál plus mediálně známá osobnost, ČT koupila od BBC (licence na Strictly Come Dancing se prodala do 61 zemí) a poprvé jej vysílala v roce 2006. Jeho popularita přitom s léty neklesá. Naopak. Letos šlo o druhý nejsledovanější ročník od roku 2009.

Jak by to zvládli oni

Mediální analytici pořad kritizují jako zpátečnickou maloměšťáckou zábavu, diváci jej však vyhledávají. Důvodů je několik. V první řadě nabízí škálu silných emocí – radost, zklamání, nadšení, naštvání… Diváci mohou fandit, tajit dech nad nečekaným výkonem nebo se škodolibě posmívat prkennému kajakáři. Oceňovat profesionalitu i zjevení, kdy se z „kopyta“ na parketu vyloupne talent.

V zemi s tradicí tanečních a plesových sezon mohou všichni tanec navíc spoluprožívat. Porovnávat si, jak by to zvládli oni; vždyť přece se taky tu čaču v tanečních učili. Do hry vstupuje i fantazie potenciální romance rodící se na parketu. V národě posedlém sportem nejde opomenout ani fyzický výkon.

StarDance je trochu Sokol, hodně biedermeier a k tomu špetka „národního obrození“ v podobě noblesního plesání, které má jednou za sezonu i benefiční charakter večera věnovaného dobré věci – na podporu Centra Paraple. Aniž by se divák sám musel hodit do gala, může si prožít společenskou událost. Mytologie elegance a luxusu je lákavá.