Nečekaná proměna šéfa Senátu Miloše Vystrčila

Psal se konec ledna 2020 a Miloš Vystrčil se už týden snažil sžít s nečekanou výzvou. Po náhlé smrti Jaroslava Kubery to měl být právě on, kdo po něm převezme funkci předsedy Senátu. Seděli jsme tehdy ještě v jeho kanceláři předsedy senátorského klubu ODS a TOP 09 a popisoval své pochybnosti. „Nevím, jestli jsem ten správný šéf horní komory, zároveň nemám ve zvyku uhýbat povinnostem, takže proto do toho půjdu,“ poznamenal a v polovině února ho pak senátoři zvolili do role, o niž se aktivně nepřihlásil.

Střih. Po více než čtyřech letech sedíme opět v Senátu, tentokrát v kanceláři předsedy. Miloš Vystrčil se na první pohled nezměnil, okolnosti jsou ale jiné. Dokončuje právě druhý, tentokrát už řádný předsednický mandát. A funkce šéfa horní komory se mu tak zalíbila, že by se rád do čela Senátu postavil na podzim znovu. Proti však může hrát hned několik věcí.

V říjnových senátních volbách obhajuje post dvanáct senátorů z jeho klubu, přičemž podle odhadů stranických analytiků má ODS šanci obhájit pravděpodobně asi polovinu. A slabý volební výsledek může představovat problém: doposud byl klub ODS a TOP 09 tím nejsilnějším, a podle nepsaného práva měl tedy nárok na šéfa Senátu.

Zároveň se v konzervativně laděné horní komoře řešilo v poslední době několik společensky citlivých otázek, ve kterých se třiašedesátník Vystrčil ocitl v liberálnější názorové menšině. Jak v Senátu jako celku, tak oproti svým senátorským kolegům z klubu. Jaké má tedy šance na znovuzvolení komorou?   A jak Senát vede?

Zásadní okamžik

„Dnešním dnem si připomínáme, že to byl velmi odvážný krok 15 členských zemí, které se rozhodly zvýšit počet členů EU o plné dvě třetiny stávajícího počtu. Myslím, že je dobře, když si to dnes v Česku na Pražském hradě, v srdci Evropy, znovu uvědomíme a když také nahlas poděkujeme tehdejší patnáctce – Belgii, Francii, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Řecku, Dánsku, Portugalsku, Španělsku, Velké Británii, Finsku, Irsku, Rakousku a Švédsku za jejich důvěru a příležitost,“ uvedl 1. května Vystrčil svůj projev na Pražském hradě při příležitosti dvacátého výročí vstupu Česka do Evropské unie.

Stejně jako jeho předřečníci prezident Petr Pavel nebo premiér Petr Fiala (ODS) připomínal význam unijního členství, nicméně jen Vystrčil jmenovitě poděkoval státům, jejichž zástupci seděli v sále. Na první pohled detail, ale podle pozorovatelů politického života i jedna z ukázek toho, že pochopil, jak přistupovat k zahraniční politice a budování vztahů přes hranice. Na začátku přitom netušil, že právě tato oblast se stane jeho prioritou.

Do té doby, než se stal předsedou Senátu, se v souvislosti s ním často zmiňovaly organizační schopnosti a pragmatismus. Byl to právě on, kdo zařídil zvolení Jaroslava Kubery předsedou Senátu. Tehdy na poslední chvíli potichu přesvědčil senátorský klub STAN, pro který byl Kubera minimálně veřejně „nepřipustitelnou“ variantou a který chtěl volit tehdy favorizovaného Václava Hampla za KDU-ČSL: nabídl jim dva posty místopředsedů místo jednoho a další funkce ve výborech. Podobně pro ODS vymyslel nový systém hodnocení kandidátů nejen do senátních voleb, ve kterém už tolik nezáleželo na stranických zásluhách, ale především na tom, jak je kandidát v regionu známý a (ne)populární – což si zaznamenával do tabulky, kterou před volbami nosil s sebou.

„Měl jsem o sobě velké pochybnosti právě proto, že šlo o velmi odlišnou pozici. Místo detailní znalosti legislativy jsem se měl stát někým, kdo vystupuje v médiích za komoru a věnuje se třeba i zahraniční politice, což nebylo vůbec moje téma,“ potvrzuje předseda Senátu pocity na začátku, ale zmíněná smrt jeho předchůdce Kubery víceméně rozhodla za něj. Druhý nejvýše postavený ústavní činitel musí z titulu své funkce mluvit se zahraničními velvyslanci, přijímá předsedy Senátu dalších zemí a navštěvuje je. Vystrčilův diář se tak ze dne na den začal plnit zahraničněpolitickými povinnostmi, přičemž formativní pro něj byla hned návštěva Tchaj-wanu uskutečněná na začátku jeho mandátu.