Nic je doma nedrží, rodina ani práce. Jak lidé po padesátce začínají v cizině od nuly
A zjišťují, že to je v západní Evropě pořád o tolik snazší
Monika a Bára odjely ze zoufalství. Bartek byl v depresi a Karolina truchlila. Došli k tomu, že ve svém věku už nenajdou práci, která by je uživila.
Z dat polského statistického úřadu vyplývá, že čím jsme starší, tím déle si práci hledáme. Lidé mezi 15–19 lety ji hledají pět měsíců. Věková skupina 20–24 let: 5,6 měsíce, skupina 25–29: 7,1 měsíce, lidé ve věku 30–34: 7,2 měsíce, lidé staří 35–44 let: 8,2 měsíce, 45–54 let: 8,5 měsíce a nakonec lidé, kterým je 55–74 roků: 10,9 měsíce.
Karolina: Sto životopisů


Karolině je 57 let, má zkušenosti jako novinářka, knižní redaktorka, šéfovala několika projektům a napsala kousek doktorátu. Ten přerušila před devíti lety, když její matku ranila mrtvice. Aby se o ni mohla starat, vrátila se do rodného města Słupsk. Na dálku pracovala pro jednu varšavskou reklamní agenturu. Když ta přišla o důležité klienty, přišla Karolina o práci. Novou hledala přes rok. Poslala zhruba sto životopisů. Byla na osmi přijímacích pohovorech.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu