„Problematičtí“ advokáti v politice? Česká advokátní komora řeší, co s nimi

Liberálního senátora Václava Lásku a šéfa populistické strany PRO Jindřicha Rajchla politicky spojuje máloco. Kromě toho, že jsou oba advokáty a oba v souvislosti se svými politickými vyjádřeními opakovaně čelí kázeňskému prověřování ze strany České advokátní komory (ČAK). Orgán, kterému se v tuzemsku musejí advokáti z povahy své profese zpovídat, je už několikrát prošetřoval kvůli výrokům, které mají ohrožovat „důstojnost advokátního stavu“.

A nejsou jediní. Do politiky se v posledních letech dostalo (nebo se jí přinejmenším přiblížilo) hned několik výrazných advokátů, kteří narážejí na to, že svoboda slova znamená něco jiného pro ně a něco jiného pro zbytek politické reprezentace a populace. Kde je tedy hranice toho, co se smí z pozice advokátů říkat? Jaká pravidla pro ně mají platit? A neslouží nakonec spíše ke vzájemnému vyřizování účtů než k apolitičnosti, kterou se Česká advokátní komora zaklíná?

Hemingway, covid a korupce

Pro nevystudované právníky to působí jako náhled do světa, kde platí na první pohled nelogická pravidla. Pokud se v Česku totiž stanete advokátem, musíte dodržovat speciální zákonná a etická pravidla. V opačném případě hrozí, že vás advokátní komora může jako advokáta dokonce vyškrtnout. Mezi zmíněná pravidla patří také „povinnost poctivého, čestného a slušného chování, které má přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu“. A podle výkladu České advokátní komory se tato pravidla mohou dostat do konfliktu se svobodou projevu častěji, než byste čekali.