Splátka temné minulosti. Belgie vrací Kongu zub zavražděného Patrice Lumumby

V pondělí 20. června bude v Bruselu oficiálně předán zub. Přesněji zlatá korunka obepínající poškozený zub, která od roku 2016 ležela v sejfu na úřadě belgického vrchního federálního prokurátora. Premiér Alexander de Croo zub nejprve předá dětem původního nositele, prvního premiéra nezávislého Konga Patrice Lumumby, následně ho převezme oficiální vládní delegace Demokratické republiky Kongo.

Zub má být následně pro zájemce z konžské diaspory krátce vystaven v Bruselu, pak poputuje zpět do středu Afriky. Tam ho čeká turné. Podle naplánovaného harmonogramu zamíří do Lumumbovy rodné vesnice i do míst, kde byl v lednu 1961, zhruba půl roku po vyhlášení nezávislosti Konga, zavražděn a jeho tělo rozčtvrceno a rozpuštěno v kyselině. A nakonec doputuje do hlavního města Kinshasy, kde bude jediný ostatek po radikálním antikoloniálním vůdci více než 60 let po jeho smrti pohřben.

Do Evropy se zub dostal coby “jakási lovecká trofej”. Taková slova alespoň v roce 1999 v televizním vysílání použil vysloužilý policista Gérard Soete, když přiznal, že má doma schované dva Lumumbovy zuby a kus prstu. Pro vysvětlení tohoto nezvyklého “majetku” je třeba se krátce vrátit do roku 1960.

Protikoloniální ikona

Celý svět tehdy pozoroval roztržku, k níž došlo před objektivy kamer během červnového slavnostního vyhlášení nezávislosti Konga na Belgii. Král Baudouin I. v projevu velebil zásluhy Belgie a nezávislost označil za „vyvrcholení práce započaté genialitou krále Leopolda II.“ - tedy belgického krále, kvůli jehož krutovládě v Belgickém Kongu ve skutečnosti zemřely miliony lidí. “Neohrožujte svou budoucnost tím, že budete dělat zbrklé reformy, a nenahrazujte struktury, které vám Belgie předává, dokud si nebudete jisti tím, že dokážete vládnout lépe,” varoval. Ve skutečnosti nebylo Kongo na novou éru vůbec připravené. Pouhý rok před nezávislostí pracovali ve vyšších třech stupních zdejší státní správy přesně tři Konžané – a 4876 Belgičanů. V zemi o rozloze západní Evropy mělo jen 136 lidí dostudovanou střední školu.

Protikoloniálního lídra a vítěze prvních nezávislých voleb Patrice Lumumbu králova slova rozzuřila, v rychlosti přepsal svůj proslov – a vyčetl dlouhý seznam belgických zločinů. “Známe pohrdání, urážky, rány, které nám byly ráno, v poledne i v noci udíleny jen proto, že jsme byli negři,” říkal. “Nezapomeneme na masakry, při kterých tolik lidí zahynulo, ani na cely, do kterých byli hozeni ti, kdo se nechtěli režimu útlaku a vykořisťování poddat.” Král Baudouin byl viditelně pobouřen, Lumumba v belgickém tisku dostal nálepku extremisty.

Charismatický osvobozenecký lídr byl skutečně emotivní a nevypočitatelný - a brzy si proti sobě poštval prakticky všechny vlivné domácí aktéry v nově nezávislé zemi. Zároveň byl Lumumba jedním z mála vlivných politiků, kteří chtěli posílit jednotu Konga, mnozí další političtí lídři mysleli hlavně na prospěch svého rodného regionu nebo etnika. V kombinaci s Lumumbovým temperamentem to vedlo k okamžitému politickému chaosu a pokusům o odštěpení surovinově bohatých regionů.

Tento chaos je neoddělitelně spjatý s vměšováním zahraničních mocností. Za podmínku skutečné nezávislosti totiž Lumumba považoval zestátnění obřích ložisek nerostných surovin, které patřily především belgickým koncernům. Snaha Belgie bránit reálným mocensko-ekonomickým změnám v Kongu dovedla Lumumbu ke stále radikálnější rétorice i činům. V srpnu 1960 požádal o vojenskou pomoc ze Sovětského svazu - a to nakonec urychlilo jeho pád. Jeho eliminaci si u CIA zadal i americký prezident Dwight Eisenhower.

Následovalo několik chaotických měsíců, na jejichž konci Lumumba padl do rukou odštěpenecké - Belgií a rasistickou Jižní Afrikou podporované - vlády v tehdy surovinově nejbohatší provincii Katanga. Belgičané chránili budovu, v níž byl vyslýchán a mučen, belgický policejní velitel byl pak 17. ledna 1961 přítomný jeho popravě. Gerard Soete a jeho kolegové měli následně za úkol pohřbené tělo vyhrabat a veškeré ostatky charismatického rétora zničit. Tělo rozřezali a rozpustili v kyselině. Soete si ale vzal na památku na “lov” znepřáteleného politika dva zuby a uříznutý prst.

Z Lumumby se navzdory jeho politickým slabinám stala ikona protikoloniálního boje, kterou ve své propagandě v tehdejším tzv. třetí světě umně využíval Sovětský svaz. V Moskvě po něm už v únoru 1961 pojmenoval univerzitu, kde mohli díky stipendiím studovat (i s patřičným ideologickým školením) talentovaní mladí lidé z Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Nejhlubší politování

Gerard Soete, který se po návratu do Belgie v 70. letech živil jako učitel jazyků, zemřel v roce 2000. O ostatky po zavražděném otci a pořádné vyšetření jeho smrti se však brzy nato přihlásily Lumumbovy děti.  I v důsledku jejich snažení zabavila prokuratura v roce 2016 jeden Lumumbův zub, který mezitím zdědila Soeteho dcera. Předloni pak belgický soud rozhodl, že má být vrácen Lumumbově rodině.

Prst a druhý zub, o nichž bývalý koloniální policista Soete mluvil v rozhovorech před svou smrtí, se nalézt nepodařilo. Spekuluje se, že je hodil do Severního moře. Ani u nalezeného zubu nelze zcela jistě ověřit totožnost - případný DNA test by jej podle znalců zničil.

“Je to důležité gesto, které nám pomůže pohnout se, překonat sdílenou a dramatickou historii. Už nejsme v roce 1960 a je tu silná vůle, aby se vztahy mezi oběma státy zlepšily A toto je pozitivní krok tím směrem,” reagovala tehdy na rozsudek Lumumbova dcera Juliana v rozhovoru v časopisem The Africa Report. K vyšetření přesných okolností otcovy smrti, které v Belgii stále probíhá, dodala: “Belgičané nebyli v tomto příběhu ti jediní špatní, na vraždě Lumumby se podílelo i mnoho konžských aktérů. A máme právo vědět, co se přesně stalo (…) Oficiálně není nikdo vinen a to není přijatelné.”

Belgie se tedy se svou dlouhou a temnou koloniální minulostí ve středu Afriky pomalu vyrovnává. Konkrétně o belgickém podílu na Lumumbově vraždě se po 40 letech mlčení začalo mluvit v roce 1999 díky knize vydané levicovým sociologem Ludo de Wittem. Následná veřejná debata vyústila do parlamentní vyšetřovací komise, která dospěla k závěru, že Belgie je za vraždu prvního konžského premiéra “morálně odpovědná”. Král Baudouin byl podle závěrů komise informován o plánu na “fyzickou neutralizaci” Lumumby a nijak se jí nepokusil zabránit. Prokázán ale nebyl přímý belgický povel k jeho zabití.

Současný král Filip se sice předminulý týden při své první návštěvě Demokratické republiky Kongo neomluvil za koloniální zločiny - projevil “nejhlubší politování za jizvy minulosti”. Ale o belgickém kolonialismu mluvil zcela jinak než jeho výše citovaný předchůdce Badouin.  “Koloniální režim byl založený na vykořisťování a dominanci. Byl to režim nerovného vztahu, sám o sobě neospravedlnitelný, doprovázený paternalismem, diskriminací a rasismem. Vedl k ponížení,” řekl král Filip - a zněl skoro stejně jako radikální antikoloniální vůdce Lumumba v roce 1960.