Proč je dobře, že vyhrál snímek Il Boemo

Filmové ceny Český lev, které byly rozdány v sobotu v pražském Rudolfinu, měly letos nečekanou a zásadní výhodu. Kdyby vyhrál v hlavní kategorii vlastně kterýkoliv z nominovaných filmů, nebyla by to ostuda. Nakonec hlasující dali víceméně podle očekávání přednost snímku, který sami na podzim vybrali jako českého kandidáta usilujícího o nominaci na Oscara. Českého lva za nejlepší film získalo životopisné drama Il Boemo o zapomenutém skladateli z 18. století Josefu Myslivečkovi v hlavní roli s Vojtěchem Dykem. Oceněný byl i jeho režisér Petr Václav a jeho spolupracovníci za nejlepší scénografii, kostýmy a masky.

Dalo by se argumentovat, že faustovský Arvéd – nejlepší film podle filmových kritiků a kritiček – je formálně i vypravěčsky výraznější a autorsky kompaktnější. Validní argumenty by jistě našel i početný tábor rapového, hyper rychlého, na mobil natočeného snímku BANGER. o dealerovi drog, který chce získat respekt. Il Boemo je konzervativnější volba. Letos je však konzervativní vkus hlasujících, který v minulosti generoval nejednou tristní výsledky, pro změnu vlastně pozitivní zpráva. Jinými slovy, je dobře, že vyhrál Il Boemo.

Smyslem předávání Českého lva není poplácat se uvnitř filmařské komunity po zádech - a nakonec ani vybrat „nejlepší“ film. Filmové ceny mají hlavně propagovat české snímky mezi diváky. Není pochyb, že takovou propagaci česká kinematografie potřebuje. Kina se stále vzpamatovávají z covidových let a návrat diváků ještě zpomalila ekonomická situace, kdy šetřící domácnosti často osekají nejdříve výdaje na kulturu. K tomu se přidává fakt, že u českého publika domácí film ztrácí reputaci. Doby, kdy label „český film“ představoval diváckou záruku, jsou už řadu let pryč.