Populární hudba se ptá, z čeho mít radost v temné době

Pravidelný roční přehled 25 písní, které zachycují náladu doby a ukazují směr, jímž se ubírá populární hudba, opět přináší deník The New York Times. Ve výpravném playlistu, kdy každou ze skladeb doprovází audioukázka, se namátkou potkává Bruce Springsteen s Arianou Grande či kapelou The 1975.

Mimořádně pozoruhodná - a všímá si ji i hudební publicista Nitsuh Abebe v úvodním komentáři -  je především skutečnost, jaká shoda v současnosti panuje nad výkladem atmosféry dnešní doby. Často je potřeba odstupu; musí uplynouti  roky, aby člověk dokázal dobře rozpoznal to klíčové naladění dané éry, a pochopil, kde se v různosti přístupů a postojů nacházela jejich esence. Posledních pár let však panuje nečekaně vzácná shoda nad tím, jak se cítíme. „A to není dobré,“ podotýká Abebe.

Že je stav věcí poněkud zběsilý a na člověka vše tísnivě doléhá, to jsou věty, které se dnes velmi snadno vloudí do kdejaké konverzace - a muzikanti v tomto ohledu nejsou výjimkou. „Život je teď pro nás všechny pěkně turbulentní,“ prohlásila Kacey Musgraves při přebírání ceny Grammy za album roku. Švédská zpěvačka Robyn zase připouští, že pop je momentálně velmi depresivní, a dodává: „Hudba, kterou dnes děcka poslouchají, je tíživá. Možná je dost těžké být v tyto chvíle pozitivní a optimistický.“

Samo vyjádření těchto pocitů však v hudbě samé nemusí nutně znamenat velké vychýlení směrem k temnotě, vzteku a úzkosti – i když i takových songů by se našlo dost. Hudba naopak hledá způsoby, jak tyto nálady ustát, nepodlehnout jim a chránit se vůči nim. Z oněch 25 skladeb – popisuje Abebe – jich tak je jen velmi málo o obvyklých radostech, jimiž se pop songy obvykle hemží. Kladou si mnohem hlubší otázky: ptají se, komu se radosti může dostat, a kdo si ji vlastně zaslouží. „Umělci jsou málokdy nadšení ze stavu věcí,“ uzavírá Abebe. „Jsou však daleko víc motivovaní, než by člověk čekal - pokud jde o to pojmenovat něco bezútěšného, nebo hledat cestu za něčím lepším.“

Hned první písní ve výběru je stará znám Born in the U.S.A. od Bruce Springsteena – ovšem  v podání z Broadwaye, kde zpěvák absolvoval během loňského podzimu dvouměsíční rezidenci. Dlouhá série recitálů, kde se mluvené slovo mísilo se skladbami, vyústila v živé album i záznam na Netflixu. Born in the U.S.A. tu zazní víceméně bez doprovodu kapely, napůl recitovaná, napůl zpívaná.

A jak v doprovodném textu píše Hanif Abdurraqib, potvrzuje se tu stará pravda, že Springsteen je nejzábavnější, když hraje s kapelou, ovšem když hraje sám, je nejupřímnější. Skladbě na albu předchází Springsteenova vzpomínka na odvod do války do Vietnamu, kdy už si myslel, že jde na smrt, ale nakonec jej – protože dělal, co mohl – do boje nepovolali. Bezprostředně předtím, než se spustí první tóny, tak dodá: „Občas si říkám, kdo asi tak šel místo mne. Protože někdo určitě šel.“

Abdurraqib tu popisuje i historii písně. Pohnutky, které vedly Springsteena k tomu, aby ji napsal, a připomíná, že byla díky své bombastičnosti často špatně chápána – jako oslava Ameriky, ne jako její kritika. Pětatřicet let po své premiéře zní píseň stále naléhavě, zároveň tu Springsteen bojuje o její správné vyznění. Snaží se, aby lidé pochopili bolest, která se skrývá za její zuřivostí.

Za ní následují hity od The 1975, zmíněné zpěvačky Robyn či rappera Travise Scotta. Na jeho singlu Sicko Mode se podílelo neuvěřitelných 30 autorů: na The New York Times rozepisují celou stopáž skladby a doplňují, jakým motivem který z nich přispěl.

O škodlivosti, která pramení z toho, že žijeme ve společnosti, která je cele založená na zbožštění práce, pak zpívá a mluví francouzsko-kanadská producentka Marie Davidson. Její skladba Work It je taneční kus, který ale nenabádá posluchače k tanci, nýbrž k práci. Ostatně celé album Working Class Women bodovalo na elektronické scéně nejen pro své feministické poselství, ale i coby kritika toho, že hodnota člověka se v moderní společnosti dominantně odvozuje od práce. „Žijeme ve společnosti, který je založená na práci – cíle, výkony, peníze. Přináší to problémy – workoholismus, vyčerpání, vyhoření. V téhle společnosti vůbec nemá hodnotu dopřát si čas k oddychu a naučit se mít rád sebe sama. Učí tě, aby byl silný, vypadal chytře a byl užitečný.“