Šéf Applu: Zasloužíte si soukromí na internetu

Zasloužíte si soukromí na internetu a zde je pár tipů, jak ho dosáhnout. To je tvrzení, s nímž překvapivě nepřichází nějaký technopesimista a kritik nových médií, ale generální ředitel společnosti Apple Tim Cook. Právě on napsal pro časopis Time komentář, který nejenže odsuzuje způsob, jakým v současnosti technologické firmy nakládají s daty o svých uživatelích, ale také nabízí řešení, která by celou situaci zprůhlednila.

„V roce 2019 je pravý čas postavit se za právo na soukromí – vaše, mé, nás všech,“ píše Cook. „Zákazníci už by nadále neměli tolerovat další rok, kdy společnosti shromažďují obrovské množství dat svých uživatelích, porušují jejich důvěru a spolu s ní mizí i jakákoli možnost mít kontrolu nad našimi digitálními životy.“

Cook vyzývá americký Kongres k přijetí patřičných legislativních kroků, které by sběr informací regulovaly a vytvářely mu právní rámec. Firmy by vůbec neměly ztotožňovat informace s konkrétními uživateli. Dalším krokem by pak mělo být, že uživatel by měl mít právo vědět jaká data o něm firmy sbírají a proč. Následně by pak měl mít možnost se k těmto údajům dostat, upravit je, upřesnit, případně vymazat.

„Jedním z největších problémů při ochraně soukromí je to, že mnohá z jeho narušení probíhají nepozorovaně,“ konstatuje Cook. Člověk si kupříkladu koupí něco v e-shopu, co už mu však už prodejce neprozradí, je to, že informaci o tomto nákupu mohl poskytnout takzvaným „data brokerům“ - tedy firmám, které existují jen a pouze proto, aby shromažďovaly informace, které přeprodávají dalším stranám. Tento trh s informacemi a daty se odehrává ve stínu – mimo zraky zákazníků, právníků a bez regulací.

A podle Cooka by tu zákazník měl mít slovo a právo říct: „Počkejte, to jsou moje informace, které prodáváte a já jsem vám k tomu souhlas nedal.“

Střízlivý Tyler: Byl bych dávno mrtvej

Toto je příběh o střízlivých muzikantech – o životě, který vedli dříve a životě, který vedou nyní. Ale nečekejte mnoho historek. Někteří pili, někteří brali drogy, někteří vyzkoušeli víceméně všechno a pustili se do toho z různou intenzitou. Někteří našli střízlivost ještě na konci svých teenagerských let, jiní až o mnoho později. Někteří vytvořili svá nejznámější díla – nebo ta, která je proslavila - ještě než vystřízlivěli, jiní až poté. Někteří v tom vidí spojitost, jiní ne.

Tak začíná mimořádný materiál, který pro časopis GQ vytvořil Chris Heath. Dokázal totiž, aby se mu v sérii velmi upřímných rozhovorů otevřelo devět muzikantů - od veteránů jako Steven Tyler z Aerosmith a Joe Walsh z Eagles přes střední generaci písničkáře Bena Harpera a Jasona Isbella až po mladou autorku Julian Baker.

Heath se ptá na všechny myslitelné otázky: od toho, jací byli lidé, než spadli do závislosti, jaká byla jejich droga, a následně začne zkoumat, kdy se z mejdanu a příjemných účinků náhle stane noční můra. Zajímají ho recidivy i obavy muzikantů, zda se střízlivostí nepozbudou kreativitu. A všichni odpovídají s obrovskou otevřeností.

Samozřejmě dojde i na tu trochu historek. Především v okamžiku, kdy padne otázka: Co jste tehdy prováděli a dnes nemůžete uvěřit tomu, že se to stalo? Joe Walsh má v zásobě příběh, kterak dostával šílené nápady a okamžitě je uskutečňoval, když byl plný vodky. „Jednou jsem se vzbudil, měl jsem totální výpadek paměti a byl jsem na palubě letadla, které právě přistávalo v Paříži. A najednou jsem musel myslet na to, že mě muselo napadnout, že by to byl skvělý nápad vypravit se do Francie, musel jsem si vzít pas a nastoupit do letadla. Nic z toho si nepamatuju. Pamatuju si jen, jak jsem se vzbudil s pocitem: Co se to sakra děje? Ubytoval jsem se v hotelu, kde jsem celý den prospal, a pak letěl domů. Vůbec jsem nechtěl být ve Francii!“

Na dotaz, co by se stalo, kdybyste ve svém návyku pokračovali, mají pak především ti starší jako Steven Tyler jedinou odpověď: „Byl bych dávno mrtvej.“