Nemohli jsme jinak

Už ve dveřích se omlouvala za to, že dorazila pozdě. Prý měla na dnešní večer připravené večerní šaty, které si kvůli pozdnímu příjezdu do Jihlavy bohužel nestihla vzít na sebe. Kdo v sále jihlavského kina znal ruskou básnířku, překladatelku a novinářku Natalii Gorbaněvskou, hned věděl, že jde jen o vtip. I ve svých úctyhodných šestasedmdesáti letech má energie a humoru na rozdávání, i když mluví o vážných věcech, jako třeba o protestu v osmašedesátém, dokáže lidi pobavit.

https://www.youtube.com/watch?v=hVLVI4zhogI&feature=g-upl
Debata se vesměs točila kolem její účasti na protestu proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 25. srpna 1968 spolu s dalšími šesti sovětskými spoluobčany (někdy se uvádí sedmi) vyšli na Rudé náměstí, kde rozvinuli několik plakátů (Pryč od ČSSR!, Za naši i vaši svobodu aj). Paní Gorbaněvská stála s kočárkem, v němž měla tříměsíčního syna, a mávala československou vlajkou.

Netrvalo dlouho a dorazila hlídka. Jednomu účastníkovi vyrazili pěstí zuby, druhému nějaká paní mlátila kabelkou o hlavu a Natálii vyrvali československou vlajku a začali ji ničit. Když je upozornila, že se jedná o vlajku, na chvilku zaváhali a pak ji zas začali rvát. Gorbaněvskou hned kvůli malému dítěti nezavřeli. Na psychiatrické léčebně, kam ji později na tři roky zavřeli, si ale prožila své a v dokumentu Josefa Pazderky odvysílaného v ČT vloni reaguje emocionálně a odmítá se na toto téma bavit. Americká písničkářka Joan Baez k tomuto tématu napsala píseň jménem Natalia.

Kvůli vzpomínání Natalia Gorbaněvská z Paříže, kde žije v emigraci od roku 1975, ale do Česka nepřijela. Ostatně kvůli tomu už tu byla předtím několikrát.

Do Jihlavy a následně do Prahy přijela uvést knihu, která dokumentárně zpracovává, co se tehdy stalo. Nevynechala ani motivace svých spolu-demonstrantů. „Náš stud za to, co se dělo v Československu, byl větší než strach z toho, co bude,“ řekla jihlavským účastníkům debaty. Ve vzpomínkové knize nazvané Poledne také popisuje soudní proces se zadrženými, reakce společnosti, kruté důsledky celé akce, včetně jejího pobytu v blázinci.

Kniha vyšla v samizdatu, následně v překladech, jen český překlad přichází až nyní, 43 let po původním vydání. „Splácíme tím tak dluh, ačkoli s malým zpožděním,“ poznamenal rusista Tomáš Glanc, který Natálii Gorbaněvskou při jejím jihlavském a pražském pobytu doprovází.

Odkaz hrstky hrdinů, kteří se odvážili protivit politické vůli, i po tolika letech nemusí být v dnešním Rusku úplně mrtvý. Přímo na něj navázala ženská formace Pussy Riot, když vystoupila na tom samém místě s písní Putin se strachy podělal, ve kterém kromě vzpoury proti establishmentu zpívá i slavný slogan „za naší i vaší svobodu“.

Když se to dozvěděla Natália, potěšilo ji to. „Vlastně tak trochu cítím za jejich protestní akce zodpovědnost,“ říká k inspiraci Pussy Riot a vzpomíná, že oni v roce 1968  byli v podobné situaci. také nemohli jinak, než vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejší vládou, také si vysloužili vězení a očerňování v oficiálním tisku. Proto Pussy Riot otevřeně několikrát podpořila. Současný „nedemokratický“ duch  v Rusku jí nedá spát a víc než čemukoli jinému se věnuje blogování o tamní politické situaci. Její vzpurný duch ji i v pokročilém věku zkrátka nechce pustit.

Poledne, překlad Milan Dvořák, nakl. Torst a Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 312 stran