Obama zůstává po volebním výprasku opuštěný

Ze třinácti klíčových senátních křesel získali američtí republikáni minimálně deset, což jim v tuto chvíli zajišťuje většinu v Senátu (horní komoře amerického Kongresu). To je hlavní výsledek úterních amerických voleb. 

Republikáni tím pádem ovládají celý Kongres, neboť minimálně o deset křesel posílili i ve Sněmovně reprezentantů (dolní komora), kde již většinu měli. Kromě toho získali celou sérii guvernérů, občas i ve státech, v nichž republikán nevládl už pár generací. V podstatě celá struktura americké moci je v tuto chvíli v rukou republikánské opozice - s výjimkou Bílého domu, v němž bude ještě po dva roky sedět osamocený Barack Obama.

Kongresové volby v polovině prezidentského funkčního období jsou často komplikovány lokálními otázkami a chodí k nim méně voličů, ale tentokrát ale prezident tím, co rozhodovalo. Obama je velmi neoblíbený. Během druhého funkčního období si znepřátelil mnoho tradičních voličů. Mimo jiné nedokázal prosadit omezení palných zbraní, které slíbil po útoku na základní školu v Newtownu.

Nedokázal prosadit přistěhovaleckou reformu ani ve chvíli, kdy se do země hrnuly desítky tisíc latinskoamerických dětí. Technický rozjezd jeho zdravotnické reformy byl po dlouhé týdny fiaskem. Pod rukama mu explodovala aféra Snowden. Jednotlivé volební souboje byly často velmi těsné a právě výkon Obamovy vlády byl rozhodujícím kamenem, který stáhl demokratické kandidáty pod hladinu.

Vše se ale odehrává na pozadí hlubší nespokojenosti. Americká ekonomika po letech rekordně roste a padá nezaměstnanost, paradoxně se to však nepromítá do příjmů většiny americké populace. Střední třída dál padá, ekonomická situace běžných Američanů se reálně zlepšuje pouze ve čtyřech z padesáti států. Na tuto situaci nemá nikdo přesvědčivou odpověď a vina samozřejmě padá na hlavu těch, kteří jsou právě u moci.

K “blbé” náladě je pak ještě zapotřebí připočítat návrat Spojených států na bojiště na Blízkém východě v podobě střetu s ISIS a hysterii okolo eboly, která dorazila k americkým břehům právě v týdnech před volbami.  Zpravodaj týdeníku The Economist popsal atmosféru před volbami jako “mimořádně skeptickou, mimořádně temnou” a v podobném duchu se nesly komentáře prakticky všude.

Popularita republikánů obecně je zhruba stejná (45%) jako popularita demokratů (43%). Obliba Kongresu je hluboko pod oblibou neoblíbeného prezidenta (12% proti 42%). Hlasuje se spíše proti těm, kteří jsou u moci, než pro nějaký program. 66% Američanů si myslí, že Spojené státy jdou špatným směrem. A výhledy na příští dva roky jsou spíše temné.

Volby se jen okrajově mohou dotknout zahraniční politiky. Na té paradoxně panuje poměrně široká shoda a třeba Ukrajina není na rozdíl od eboly nebo terorismu téměř na pořadu dne. Tradiční zahraničněpolitičtí jestřábi jsou i na straně republikánů dnes spíše politickou atrakcí nedělních diskusních pořadů než skupinou, jež by měla reálný vliv.

Podle toho, jak jsou karty rozdány, je nejpravděpodobnější variantou politická paralýza. Někteří radikálnější republikáni se chystají na demontáž všech možných prezidentových zákonů, na což bude Bílý dům reagovat vetem. Mluví se dokonce o pokusech o impeachment. Republikánští kandidáti do prezidentských voleb budou před primárkami s největší pravděpodobností chtít získat kredit jako radikální “obamobijci”.

Na druhé straně na republikány teď dolehne větší míra odpovědnosti a otrávenost voličů z neřešených problémů se jim může za dva roky vrátit jako bumerang. Amerika už zažila období, kdy na hlavu poražený prezident radikálně obměnil tým, zaměřil se především na zahraniční politiku a dokázal posledních dvou let využít. Posledním takovým případem nebyl nikdo jiný než George W Bush.