Americká krása na rodeu aneb Jak se proměnit v Johna McCaina

Zhruba pětiletá holčička na tribuně uprostřed polí nedaleko pensylvánského města Butler labužnicky olízne lžičku od karamelového dortu. Pak ji elegantně vyndá z úst a nadšeně z plna hrdla zvolá směrem k přilehlé tribuně: „Jste lúzři!“ Pak se lžička znovu ponoří do pochoutky. Je devět hodin večer, tma je dřív a v polích je už pěkná zima, ale přítomným Američanům to rozhodně nebrání v tom, aby se dobře bavili.  

Rodeo show, na kterou dorazily celé rodiny, je právě v polovině, místo koní a kovbojů v aréně zrovna pobíhá klaun a snaží se vyhecovat jednu polovinu tribuny proti druhé. Návštěvníci ochotně spolupracují, stejně tak tleskají i anekdotám, které jim šašek v mezičase servíruje (a z kterých příznivcům korektnějších verzí humoru občas zatrne). 

„Nedávno mi gratulovali k padesáti letům manželství, říkám, děkuji, musel jsem vydržet tři ženy, ale podařilo se,“ zní jedna z těch umírněnějších. Hlavní show ale mají na starosti desítky kovbojů a kovbojek. Pod světly lamp se předhánějí, kdo déle vydrží na vzpírajícím se koni, a v dalších všemožných činnostech, které pohledem Evropana působí jako ztělesnění filmového Divokého západu.