Hledání dobrých důvodů pro zákazy

Dobrý den,

zákazy jsou ožehavá a lákavá věc. Na světě je tolik škodlivých a zbytečných věcí. O zbytečnost nejde, tam se ještě zakazovací touha u většiny z nás neprobouzí, ale škodlivost, to je jiná. Ekonomové zdravotnictví vám vcelku přesně vypočtou, kolik který zlozvyk stojí veřejné pojištění peněz, za které by bylo možné třeba kupovat léky a nepořádat lidové sbírky. K čemu jsou na světě sladké limonády? Našim tělům nijak neprospívají, výhradně jim škodí, není tu žádné “sice ano, zato ale…” Bez sladkých limonád by byl svět zdravější.

Nepřekvapivý zvrat: kde skončit? Zakázat alkohol a tabák, kde je škodlivost nabíledni? Obé je hodně omezené a zdaněné, tam už máme nakročeno. A co bůček? Potřebuje někdo z vás k životu bůček? Leckomu chutná, ale jedlíky prokazatelně přibližuje k infarktu a rakovině tlustého střeva. Zakázat bůček na základě zdravotnických čísel je ale absurdní. Argument bůčkem by mohl být hezké beranidlo pro všechny politické “odpůrce zákazů”.

Platí ale jen omezeně. Mám malé děti, sladké limonády nepijí, ale jednou budou, ani nevím, jestli bude doma platit striktní zákaz, ale i kdyby platil, nemůžu stát za každým školním automatem. A teď mě jako rodiče zajímá: co s dětským mozkem takový přísun cukru dělá? Až se budou dožadovat láhve limonády, jsme ve světě cigaret, nebo bůčku? Když se rodič dívá na své plačící dítě, stojí před ním jen malý člověk, který se nedokáže smířit s tím, že nemá to, co zrovna chce, nebo zoufalý kuřák, kterému odpíráme cigaretu a připitoměle mu navrhujeme, ať si dá třeba cuketu? Jak tvrdý soupeř je pro mě jako pro rodiče láhev bublivého pomerančového něčeho?