Kam zmizela radost Kamaly Harris?
Není důležité, zda je Trump fašista, ale proč ho lidé volí
Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Vážení čtenáři našeho pravidelného amerického newsletteru,
americká prezidentská kampaň je ve finále, za dva týdny touto dobou si už budeme lámat hlavu s výsledky. Nebo dost možná spíše s jejich absencí, protože podle průzkumů se jedná o extrémně těsný souboj a dopočítávat se může ještě dlouho poté, co se uzavřou volební místnosti.
Čistě pro pořádek je dobré dodat, že volby v tomto okamžiku již probíhají, po celých USA se hlasuje korespondenčně a letos tuto možnost hojně využívají také stoupenci Donalda Trumpa. To je velký rozdíl oproti roku 2020, kdy republikánský kandidát své příznivce od této formy hlasování odrazoval a později právě na ni sváděl (mimo jiné) údajnou a nikdy nedoloženou manipulaci. Letos Trump přestal své voliče varovat, že jejich předčasně poštou zaslané hlasy přijdou vniveč, a zdá se, že to má reálný dopad.


Korespondenční hlasování a jeho pomalejší zpracování vedlo v roce 2020 k efektu, kterému se říká „modrá vlna“, tedy situaci, kdy první série výsledků z přímého hlasování určí za vítěze republikánského kandidáta, zatímco dopočet korespondenčních hlasů pak situaci zvrátí ve prospěch demokratů. I to způsobuje u části veřejnosti podezření, že s výsledky někdo manipuluje. „Šel jsem spát a vedl jasně Trump. Když jsem se ráno probudil, tvrdili mi, že je vítězem Biden,“ stěžovali si v uplynulých týdnech opakovaně stoupenci exprezidenta během mé cesty po USA.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Podcast je součástí série