Viktor Orbán jméno svého protivníka nevysloví, ale už přiznal, že existuje

Jména mají svou zvláštní magii. Pokud jméno protivníka nevyslovíte, možná je menší, nevýznamný, zaměnitelný a není jedinečný, a proto je snáz porazitelný. Vladimir Putin svého času úporně odmítal vyslovit jméno Alexeje Navalného.

Tohle kouzlení se jmény se netýká jen politiků a globálních zloduchů. V kauze novinářských kolegů ze Seznam Zpráv a (ne)publikované analýzy digitalizace stavebního řízení bylo zajímavé, jak moc se majitel média Ivo Lukačovič a až donedávna šéfredaktor Jakub Unger snažili nezmínit příjmení vyhozených novinářů (Mahdalová a Škop), i když je všichni jen trochu informovaní znali a bylo to skutečně úplně jedno. Magie je mocná.

I Viktor Orbán o moci něco ví a vyhýbá se jménu Péter Magyar. Ale minulý týden už ho alespoň uznal za svého protivníka a oficiálně mu vyhlásil válku.

Největší maďarský svátek je 15. březen, kdy si národ připomíná slavné a poražené povstání z let 1848 a 1849, ale ani 23. říjen není v Maďarsku jalové výročí. Země si připomíná povstání z roku 1956, kdy se Maďaři vzepřeli sovětské okupaci; to bylo krvavě potlačeno, následovaly nelítostné čistky a po nich třicet let kádárovské relativně benevolentní normalizace.