Co se děje v hlavě evropského katolíka, který odmlouvá papeži?

Kdybych byl katolík, viděl bych v papežovi Františkovi srdnatého vyslance Boha, od něhož přijal těžký úkol bojovat s ďáblem. Jako pohan v něm vidím muže, který se statečně staví zlu a platí za to ztrátou autority.

Jeho víkendová návštěva řeckého ostrova Lesbos, z něhož vyzvedl dvanáct muslimských uprchlíků a vzal je sebou do Vatikánu, je ukázkou, jak hluboká je propast mezi papežem a evropskými katolíky, kteří jsou hluší a slepí k jeho slovům, gestům a symbolice. Já jako pohan například chápu číslo dvanáct jako odkaz na apoštoly a příklon k uprchlíkům ve Vatikánu jako odkaz na Pia XII., který za druhé světové války osobně poskytl úkryt mnoha Židům.

František vždy bránil Pia před kritikou, že nemluvil dost hlasitě na obranu Židů, a teď se ukazuje, že měl pravdu. Žádná papežova slova by nezastavila vraždění Židů (církev však po celé Evropě alespoň zachránila stovky tisíc Židů ve svých katakombách) -  tak jako se dnes míjejí účinkem Františkova hlasitá slova.

Nedokáži si představit, co se dnes děje v hlavě katolíka, když k němu papež promlouvá a přikazuje mu zastávat se uprchlíků. Řekne si: Táhni, milý papeži, se svým milosrdenstvím k čertu? Myslel jsem, že katolíci uznávají zejména ve věci křesťanské etiky dogma papežovy neomylnosti.

Masový vzdor evropských katolíků vůči papeži je součástí obecného jevu, kdy z našeho světa mizí mravní autority. Myslím, že to má co dělat s příchodem internetu: zrovnoprávnil jeho uživatele s autoritami, které měly v minulosti výsadní právo na veřejné mravní postoje. Jenže to dnes může na Facebooku udělat každý (vůl). Stačí, když prohlásí, že správné je to, co si myslí on, a je přesvědčen, že se tím právě stal mravní autoritou. K čemu potom papež?

Neměla by to být moje starost, jenže ve střední Evropě je katolíků příliš mnoho a nelze nad nimi mávnout rukou. Mám starost, co s nimi udělá schizma, v němž se octli. Odmlouvání papeži může spustit spirálu nenávisti: začíná u uprchlíků, ale často končí nenávistí vůči sobě navzájem. Tak začínají války. Být katolíkem, myslel bych si, že to je dílo ďábla.

Je mi bezmocného papeže trochu líto, ale on to možná tak neprožívá; v slabosti je přece také síla, i když se to projeví až mnohem později. A konec konců, je to Argentinec - a to, že se střední Evropa propadá do barbarství, ho nemusí tak bolet. Právě proto mi však není jasné, proč tento muž odvážných gest neudělá to jedno, které by bylo logické a možná i účinné: proč neexkomunikuje politiky, kteří si dávají katolickou víru do štítu, jako to dělá Jaroslaw Kaczynski nebo Viktor Orbán? Vždyť oni svými slovy a činy přímo ničí jeho autoritu!

Papež by sice přišel o dvě bezcenné ovečky, ale už si získal sympatie alespoň jednoho pohana. Skoro bych řekl, že je ho pro katolíky, kteří se od něj odvrátili, škoda.