Jak to hrála Kometa v centrále Iva Rittiga
Soud rozhoduje, zda Jana Nagyová-Nečasová vynesla utajované informace ze zprávy BIS
Městský soud v Praze zjišťuje, jak to v zemi chodilo za doby premiéra Petra Nečase a jeho tehdejší tajné partnerky Jany Nagyové. Respektive zda to, co se dělo na lince mezi Hrzánským palácem, kde měla Jana Nagyová hlavní pracovní sídlo coby šéfka sekce premiérova kabinetu, a pokojem číslo 26 v hotelu Ventana v centru Prahy, v němž si zřídil pracovní centrálu lobbista Ivo Rittig, je jen nemravné, nebo i trestné.
Jana Nagyová, dnes už Nečasová, podle obžaloby vynesla utajované informace ze zprávy BIS a přes advokáta Davida Michala je posunula tam, kam nikdy neměly dojít - k lobbistovi Rittigovi a poradci tehdejšího ministra zemědělství Jindrovi, jichž se zpráva BIS týkala. Všichni čtyři usedli v pondělí na lavici obžalovaných.
Janu Nečasovou k soudu doprovodil její muž; vešla v černých elegantních minišatech, hlavu se zrzavým drdolem vztyčenou, ve tváři hrdý výraz. Petr Nečas, jemuž komentátoři v době, kdy předsedal ODS a vládě, vyčítali nedostatek emocí a přílišnou topornost, vypadal úplně jinak než tehdy. Ve tváři měl ublíženost a smutek. Když na něj promluvil novinář s mikrofonem, tvář zkameněla. Když se Jana Nečasová na chodbě něčemu usmála, vypadal vděčně.
Ať pošle právníka
Do sálu s manželkou premiér nemohl, v úterý bude vypovídat jako svědek, protože právě od něj se Jana Nagyová- Nečasová měla seznámit s informacemi obsaženými ve zprávě BIS - a ty pak poslat dál až k Rittigovi a jeho kamarádovi Jindrovi, který byl zase kamarádem tehdejšího ministra zemědělství Petra Bendla. Obžaloba je položená hlavně na odposleších ve zmíněném hotelu Ventana v Celetné, kde si pronajal pokoj Rittig, jeden z „kmotrů“ napojených na ODS, s nimiž Petr Nečas svého času zkoušel zúčtovat a odpojit je od strany, tedy alespoň to tak na sjezdech říkal.
A také na odposleších telefonátů. Co přesně se dělo v Hrzánském paláci v salonku se starožitným nábytkem, kde Jana Nečasová (tehdy Nagyová) přijímala návštěvy, zachyceno není. Fakt, že v tomto salonku tlumočila zprávu BIS, jež se zabývala vztahy kolem Rittiga a patrně ministerstva zemědělství (obsah zprávy je veřejnosti utajen), odečítá státní zastupitelství z odposlechu telefonátu mezi advokátem Michalem Davidem a Ivo Rittigem těsně po schůzce - a taky z odposlechu informací, které Michal Rittigovi a Jindrovi po schůzce podával v hotelovém pokoji. A také z textových zpráv Jany Nagyové-Nečasové, která vyzvala Rittiga, ať „pošle právníka“, což byl kód pro spojku, tedy Davida Michala. A ať je nenápadný, přijede k Hrzánskému paláci v nenápadném voze a zezadu.
Už v pondělí právníci obžalovaných (jen JUDr. Tomáš Jindra se hájí sám) prohráli bitvu o to, zda se smí, či nesmí (jak se domnívali) připustit odposlechy jako důkaz. Právní argumenty, že odposlechy jsou nezákonné, zabraly značnou část jednání. Advokáti se odkazovali na nedávný nález Ústavního soudu, který konstatoval, že odposlechy má povolovat místně příslušný soud, v tomto případě by to byl některý ze soudů v Praze. V kauze Nagyová-Rittig to však povolily soudy na severu Moravy, celý případ spadá pod Vrchní zastupitelství v Olomouci. Soudce i státní zástupci upozorňovali obhájce, že Ústavní soud do nálezu také vepsal, že se to týká věcí budoucích, nelze to tedy vztahovat na případy už projednávané. Soudce rozhodl, že odposlechy jsou zákonný důkaz a budou u soudu pouštěny a posuzovány, a protože debaty advokátů na to téma přesto nekončily, upozornil je soudce Petr Novák nakonec na to, že soud není „diskusní kroužek“.
Soud se musel vypořádat i s dalšími námitkami: třeba proč jsou u soudu dva státní zástupci (Brzobohatý, Bajgar), když v zákoně se mluví o státním zástupci v jednotném čísle (zamítnuto), nebo že se Tomáš Jindra nestihl pořádně seznámit se spisem (zamítnuto).
Jenom drby
Výslechy obžalovaných probíhaly čtením připravených proslovů z papíru, na otázky nechtěl odpovídat žádný z nich. Jen Jindra odpověděl soudci na jednu otázku, ale když se jej pak chtěl ptát státní zástupce, využil i on práva nevypovídat.
„Obžaloba je absurdní,“ vypověděl Ivo Rittig, „nikoho jsem neinstruoval, aby vyzvídal utajované informace.“ A rozvinul myšlenku, že se VSZ v Olomouci a VSZ v Praze předhánějí, kdo bude úspěšnější (Rittig figuruje v dalších kauzách) - a stejně tak že mezi sebou soutěží policejní odbory ÚOKFK a ÚOOZ, kdo ho dřív „dostane“. „Stále se ptám, kdo za tím stojí, zda jde o ambice, zda je za tím konkurence - nebo snad psychicky nemocní jedinci,“ ptal se lobbista soudu. A jinak že prý si v hotelovém pokoji jen tak povídali.
Tomáš Jindra, advokát-lobbista a v roce 2012, jehož se případ týká, poradce ministra zemědělství, prý chtěl od Nagyové jen zprostředkovaně vědět, co si lidé kolem myslí o jeho chystaném odvolání z dozorčí rady Budvaru, znelíbil se totiž v té době premiéru Nečasovi a ten ho tam už nechtěl. (Z kontextu plyne, že právě na základě zprávy BIS.) A vyjádřil se taky k domovním prohlídkám u něj doma a v jeho mercedesu, které ho rozčílily - nechápe prý, jak si mohla policie myslet, že kódovou řečí instruuje manželku, aby zničila nějaké dokumenty, když jí napsal sms, že „taška s léky je nachystaná ve venkovním krbu“. Proč si dávají tašku s léky u Jindrů do krbu, to už nevysvětlil, a odmítl odpovídat na otázky.
David Michal, který ve spisu vystupuje jako spojka mezi hotelem Ventana a Hrzánským palácem („pošlete právníka“), si prý šel za Janou Nagyovou jen popovídat, znali se trochu společensky, a tak tam šel rád. „Vyměňovali jsme si drby,“ říkal soudu Michal, „známe se ze společenských akcí.“
Jana Nečasová soudu vysvětlila, že chtěla přes Davida Michala vzkázat Tomáši Jindrovi a Ivu Rittigovi, že premiér je hrubě nespokojen „se situací v rezortu zemědělství“, proto ke schůzce došlo. Premiér to sice řekl už předtím sám ministrovi zemědělství Bendlovi, ale požádal prý svou ředitelku sekce kabinetu premiéra, aby to pro jistotu ještě řekla někomu, kdo to pak řekne poradci Bendla Jindrovi a lobbistovi Rittigovi - jak z její řeči vyplynulo. „Potvrzuji slova Jany Nečasové o tom, jak schůzka probíhala,“ přihlásil se po jejím vystoupení Michal, který v tom svém jen o chvíli dřív zapomněl říct, že šlo vlastně o toto.
Jak hrála Kometa
Odposlechy, které soud pustil v pondělí odpoledne do éteru - to už v sále chyběla Nečasová i Rittig , kteří se nechtějí soudu dál účastnit – ovšem přinesly zejména zprávu o tom, co dne 27. 3. 2012 vysílala Česká televize. První dvě stopy odposlechů, které soud prováděl jako důkaz, byly totiž v pokoji číslo 26 rušeny vysíláním, které si na svůj rozhovor Rittig, Jindra a Michal pustili náležitě nahlas. Přizvaná soudní znalkyně, odbornice na forenzní fonetiku, sice vysvětlila, že v záznamu potlačila „ruchy, šumy a brumy“ přítomné v hotelovém pokoji, hlasovou stopu televizního zpravodajství a následného hokejového utkání však oddělit od rozhovorů nelze. Obžalovaní, jejich obhájci, státní zástupci i soudní senát měli k dispozici sluchátka, v nichž prý - jak po jednání sdělil novinářům soudce - je rozumět hlasům dobře. Ale veřejnost ale zjistila hlavně to, že Kometa porážela Plzeň v zápase extraligy.
I přesto se však daly rozpoznat věty, že „za tohle vděčíme Janě, která si to nechává stahovat“, že k Hrzánskému paláci je potřeba jet nenápadně, že „tohle je ale zkurxxná doba“, a taky pak rozrušení Rittiga, když mu Michal po schůzce s Nagyovou telefonuje, o co šlo. „Je to zpráva bisky… jo,“ konstatuje Rittig do telefonu. Ptá se, jestli náhodou nejde „o prachy“ a taky že by se to mělo řešit „personálně“, že by se měl vyhodit ředitel BIS.
V úterý soud pokračuje výslechy znalců a svědků, mimo jiné přijde i bývalý premiér Nečas. V odposleších se dohraje zápas Komety s Plzní (1:0) a měly by přijít na řadu i esemesky. I o průběhu druhého soudního dne vás budeme informovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].