Jedete na fotbal do Francie? Obalte si nervy

Francouzský deník Le Figaro zveřejnil tabulku následujících dnů a týdnů v zemi. Pěknou, barevnou, skoro roztomilou, ale vyplývá z ní jediné: život ve Francii se zastaví.

Už nyní stávkují zaměstnanci francouzských železnic na jihu republiky, což znamená, že je zaručen jen minimální, ze zákona povinný počet spojů. Stávka má navíc trvat ještě celý další měsíc a téměř polovinu toho následujícího, až do 11. července, protože tehdy končí evropský šampionát ve fotbale.

Jde samozřejmě o záměr. Francouzští odboráři chtějí potrápit vládu, která přes bouře v ulicích a odpor většiny parlamentu prosadila zvláštním dekretem novelu zákoníku práce, jež je odborářům trnem v oku.

Protože se většina zápasů odehraje v jihofrancouzských městech, je stávka jižní větve státní železnice SNFC (v tabulce SNFC-Sud) nepříjemnou zprávou pro očekávané až stovky tisíc návštěvníků Eura 2016. A tím to nekončí.

Už příští týden, konkrétně 2. června, vstupuje do stávky také společnost RATP, což jsou jinými slovy zaměstnanci metra a rychlovlaků. Kdo se chystá po 2. červnu do Paříže nebo jiného většího města ve Francii, ať se připraví na přecpané metro a variantu, že se do několika souprav nedostane.

Datum zvolili odboráři až milosrdně: fotbalové mistrovství začíná 10. června, takže Vallsova vláda dostala týden času, aby si na pozadí frustrovaných tváří obyvatel a návštěvníků Paříže vše důkladně rozmyslela a novelu odvolala.

O milosrdnosti jinak nemůže být řeč. Několikaměsíční pouliční protesty nabraly tento týden nové obrátky, když do neomezené stávky vstoupili zaměstnanci šesti z osmi hlavních francouzských rafinérií. Před pumpami se okamžitě začaly tvořit mnohahodinové fronty, jak se řidiči rozhodli předzásobit, a země musela poprvé od roku 2010 otevřít strategické rezervoáry ropy, aby uspokojila poptávku – ropy je tam zhruba ještě na čtyři měsíce.

A ve čtvrtek nevyšly ve Francii noviny. S jedinou výjimkou komunistického deníku l’Humanité, obdoby českých Haló novin. Právě prázdné novinové stánky nejlépe ukazují sílu francouzských odborů a dávají pochopit dosud pevný postoj Vallsovy vlády, která z novely zákoníku - mimo jiné omezující odborové svazy - nechce ustoupit.

Francouzská centrála CGT se na počátku týdne rozhodla, že do všech deníků v zemi umístí prohlášení hlavního francouzského odboráře k novému vývoji protestů Philippa Martineze. Za tímto účelem požadovala ve všech inkriminovaných novinách volnou celostranu – bezplatně a bez jakéhokoli komentáře redakce.  

Novinová celostrana je hodně peněz. Je to hodně na inzerci – ve Francii jde řádově o mnoho desítek tisíc eur. A hodně, pokud se místo toho má vyhodit servis čtenářům v podobě článků a otisknout v jistém smyslu nevyžádaný spam.

Odborový svaz žádal nejen konkrétní den otištění Martinezovy řeči v nezkrácené délce, ale odmítl za to i zaplatit. David Jourdan, mluvčí CGT (minulý týden poskytl Respektu rozhovor k zákoníku práce),to odůvodnil tak, že od CGT jde o požadavek z oblasti “praktické demokracie” a proto za to “samozřejmě nehodlali platit.” “Máme na takový požadavek coby odboráři právo,” dodává David Jourdan.

Noviny zase mají právo jej odmítnout, což udělaly. CGT v reakci na to nařídila svým odborovým buňkám v tiskárnách inkriminovaných vydavatelských domů, aby zastavily rotačky - a to se také stalo. Za letošní rok to bylo už potřetí.

Žalovat odbory pro ušlý zisk je ale v takových případech nemožné. Dosud platný zákoník práce nadřazuje kolektivní dohody v rámci jednotlivých odvětví mezi zaměstnavatelem a odbory všem smlouvám uzavřeným na půdě konkrétní firmy.

Součástí těchto kolektivních dohod bývá také povinnost lokálních odborových buněk řídit se povelem centrály, aniž je za to zaměstnavatel může postihnout. Pracovníci tiskáren tak rotačky museli zastavit a poškozené redakce se mohly odebrat na web.

Vallsova vláda do nového zákoníku práce naopak vepsala nadřazenost kolektivní dohody v konkrétním podniku nad rámcovou smlouvu daného cechu - a hlavně proto Francie tento týden povstala. “Kritici článku 2” - jak se oponentům této změny mezi odboráři a poslanci začalo říkat -  tvrdí, že zejména šéfy menších firem se slabým či žádným zastoupením odborů bude novinka motivovat k zavedení “drakonických podmínek v podniku, hlavně pokud jde o délku pracovního týdne, přesčasy a možnosti dovolené”.

Pod slovem drakonický si ovšem každý, a Francouzi zejména, představí něco jiného. Francouzi demonstrují v ulicích proti tomu, aby zaměstnavatel mohl v případě očekávaného sezónního návalu práce zakázat zaměstnanci delší dovolenou a schválit ji v jiném termínu. Pro Čechy, Němce, Holanďany a mnohé další je tohle běžná součást práce. “Jenže my jsme za tyhle výdobytky bojovali dlouho. Už od Bastilly,” namítá Jourdan.