Merkelová vyhověla Turecku a dala svolení k trestnímu stíhání komika

Německo produkuje úspěšná auta, fotbalisty i politiky - ale ještě nestvořilo proslulého, za hranicemi známého komika. I to se právě mění. Planetu právě obletělo jméno satirika Jana Böhmermanna a jeho tvorba možná zpochybní předsudky o Němcích neoplývajících vtipem.

Pětatřicetiletý Böhmermann je nejslavnějším německým satirikem své generace. Má večerní pořád na veřejnoprávní ZDF a letos obdržel cenu pro nejlepší “late night show” v zemi. Proslulost mu zajistila už píseň o řeckém ministru financí Varufakisovi i song o nové německé identitě. Skutečně mezinárodní pozdvižení nicméně vyvolal až jeho nejnovější vtip, který se poněkud vymkl kontrole a přerostl do politického sporu.

Kauza má hned několik dimenzí: napíná pro řešení uprchlické krize důležité vztahy mezi Německem a Tureckem, vyvolává v mnoha Evropanech pochyby, zda se Angela Merkelová nenechá vydírat tureckým vladařem Recepem Tayyipem Erdoganem, a odstartovala také v Německu debatu o tom, kde přesně leží hranice mezi vtipem a urážkou.

K pochopení toho, co se vlastně stalo, je nutné se vrátit o pár týdnů zpět. Z tureckého prezidenta a jeho diktátorských choutek si před Velikonocemi vtipně, avšak slušně utahoval satirický pořad „extra 3“ na veřejnoprávním kanále NDR. Turecká vláda reagovala podrážděně, pozvala si na kobereček německého velvyslance v Ankaře a údajně požadovala zákaz šíření písně na internetu.

„Prezident Erdogan zjevně věří, že německé ministerstvo zahraniční může cenzurovat média,“ komentoval naprosté neporozumění západní svobodě tisku například Klaus-Dieter Frankenberger z listu Frankfurter Allgemeine.  Německý velvyslanec a později i kancléřka Merkelová kritiku s odkazem na svobodu slova jednoznačně odmítli. S nadhledem reagovali také pracovníci pořadu extra 3: Erdogan dostal titul zaměstnance měsíce. Udělal pořadu slušné PR a video na internetu viděly miliony lidí.

V této situaci se kauzy chytil Jan Böhmermann. Ve svém pořadu s vážnou tváří vysvětloval, jaký je rozdíl mezi satirou a urážkou cizího státníka, která je podle německých zákonů skutečně trestná. A pak divákům - a Erdoganovi - ukázal, jak skutečná urážka může vypadat. Začal recitovat půl minuty trvající verše, jejichž překlad tišený papír ani slušný web nesnese. Pro představu jen uveďme, že se týkala zápachu i velikosti Erdoganova přirození nebo orálního sexu se zvířaty.

Stanice ZDF pořad normálně odvysílala, brzy však začaly přicházet první stížnosti. Na státní zastupitelství v Mohuči došly desítky trestních oznámení, pohoršena byla značná část turecké menšiny žijící v Německu. Ředitel ZDF Thomas Bellut nechal skeč vystřihnout z archivu pořadu i z verze na YouTube. V přístupu ke kauze je šéf stanice naprosto věcný: “Je to hraniční případ, který je možné vidět oběma způsoby. Redaktor, který skeč schválil, se nemusí obávat žádných postihů… Odstranění z webu považuji za nejméně špatné rozhodnutí a rozhodl jsem se na základě svého vlastního hodnotového systému,” vysvětlil Bellut týdeníku Der Spiegel.

Angela Merkelová se omluvila turecké vládě a v telefonátu s tamním premiérem kritizovala, že smyslem Böhmermannovy básně bylo jen urážet. Doufala, že tímto nezvyklým krokem - tedy zveřejněním obvykle důvěrných telefonátů obou politiků - zastaví další vyostření kauzy. Nestalo se.

Turecká vláda požádala o trestní stíhání komika za urážku Tayyipa Erdogana. Paragraf s kořeny ještě v císařském Německu skutečně umožňuje stíhání vyvolané cizí zemí před německým soudem. Musí k němu však dát svolení německá vláda. Ta se poměrně dlouho nemohla shodnout, jak na žádost z Ankary reagovat: sociální demokraté a ministerstvo zahraničí byli proti, křesťanští demokraté a Úřad kancléřky pro. V pátek se pak Merkelová rozhodla a dala svolení k trestnímu stíhání.

Podle komentářů, které tento krok hájí, předala odpovědnost soudům a Turkům tím ukázala, že v Německu politici do justice nezasahují. Jen tak prý bude v budoucnosti moci důvěryhodně kritizovat omezování justice ze strany Erdogana.

Samozřejmě její kalkul bral v úvahu i úsilí německé vlády vytvořit dlouhodobé strategické partnerství s Tureckem. “Německo se v minulých letech k Turecku opakovaně chovalo chladně, myslí si lidé v kancléřství. Nyní máme šanci, jak zemi znovu přivést blíže k Evropě,” analyzuje vládní úvahy Der Spiegel.

Roli jistě sehrála i snaha nenaštvat Erdogana a udržet si spolupráci při regulaci proudu uprchlíků směřujících do Evropy. Dohoda EU a Turecka, na níž Merkelová od loňského roku pracovala, se totiž překvapivě rychle a úspěšně naplňuje – a do velké míry je to proto, že Turecko plní své závazky (v dubnu připlulo do Řecka jen kolem tisíce uprchlíků, v lednu to bylo 70 tisíc).

S rozměry, do nichž půlminutový skeč přerostl, kontrastuje mlčení jeho autora. Jan Böhmermann prozatím ruší svou show, nepíše na Twitter a prý jen výjimečně vychází ze svého kolínského domova. Přátelé se obávají, jak nečekaný tlak unese.