Michálek: Obvinění, že si užívám trápení lidí, mě zranilo

Na veřejném internetovém fóru Pirátské strany hlasují členové o tom, jestli odvolají z funkce místopředsedy Jakuba Michálka. Někdejší pražský zastupitel je zároveň předsedou poslaneckého klubu, ale tuto parlamentní pozici nikdo nezpochybňuje. Odvolání probíhá na podnět vedoucí Personálního odboru strany Jany Koláříkové, která Michálka obviňuje, že si „užívá bossing podřízených“ a popisuje, že se kvůli němu po nedávném jednání předsednictva strany takřka zhroutila. Za šikanu označil Michálkovo jednání souběžně s Koláříkovou na fóru i europoslanec Mikuláš Peksa. Kauze se věnuje text Konflikt u Pirátů v novém Respektu 45/2019, následující rozhovor s Jakubem Michálkem je jeho doplněním a pozvánkou ke koupi.

Na vašem pirátském fóru se teď v celostátním referendu hlasuje o tom, jestli budete odvolán z pozice místopředsedy strany. Pokud vás členové odvolají, berete to tak, že Pirátská strana došla k závěru, že šikanujete lidi?

Ne. Hlasuje se o tom, jestli  mám být odvolaný. A různí lidé mají různé motivace. Když se podíváte do Ameriky, tam v jednom státu hlasovali o tom, že pí, Ludolfovo číslo, je tři.  V jednom státě si to odhlasovali, ale to ještě neznamená, že je to pravda. Protože to, jestli jsou věci pravda, se neurčuje hlasováním, to se zjišťuje v odborném diskurzivním prostředí, kde jsou předneseny různé názory, vyjádří se dotčené strany a jsou tam důkazy. A já trvám na tom, že jsem nikoho nešikanoval. Mám nějakou povahu, jsem poměrně přímočarý, říkám věci, jak si je myslím - a v tomto případě od očitých svědků naprosto konkrétně zaznělo, co se stalo na jednání republikového předsednictva, které vedlo k tomu, že na mě byl podán podnět o šikaně a bossingu. Aktéři, kteří u toho byli, tohle obvinění už vyvrátili.

Co se na té schůzi stalo?

To jednání předsednictva začalo tím, že mi vadilo, že na mě asistent místopředsedy strany a europoslance Mikuláše Peksy zveřejnil nějaké rádoby kompromitační materiály včetně soukromého mailu, který mi posílala moje partnerka a který naprosto zbytečně poškodil všechny zúčastněné. Takže jsem se jen zeptal, jestli na mě připravují nějaké další kompro, jako to už udělal asistent pana Peksy.

To byl mail, v kterém se vaše partnerka Michaela Krausová, pražská zastupitelka, nelichotivě vyjádřila o Janě Koláříkové a omylem ho odklikla i jí. Ony spolu měly nějaký kompetenční spor ohledně výběrových řízení v Praze, tím to začalo?

Jo jo, byl to rozzlobený mail, který posílala moje partnerka, která byla ze své funkce zodpovědná za výběrové řízení v Praze za Piráty. V tom mailu reagovala na výhrady Jany Koláříkové, jež považovala za neopodstatněné. Jana Koláříková má v centrále v personálním odboru výběrová řízení v gesci. Míša se Janě za ten mail hned omluvila, napsala to v rozzlobení a neměla to dělat. Ale byl zveřejněn. Na tom předsednictvu jsem  byl naštvaný na Mikuláše Peksu: ptal jsem se  ho, co dalšího na mě připravují poté, co zveřejnili tyhle rádoby kompromitační údaje. Protože to je samozřejmě nekolegiální. Je možné, že tohle se Jany Koláříkové nějak dotklo.

Že ji zahrnujete do skupiny spiklenců proti vám?

Ten podnět na mé odvolání založili vlastně společně Jana Koláříková s Mikulášem Peksou. Mám etické zásady a jedna z nich je, že neshromažďuju a neventiluju osobní kompromitující informace na své kolegy. Takže mě se tohle velmi dotklo. To rádoby kompro.

Na vašem veřejném fóru se seběhli lidé, kteří říkají, že pocit zbytečně tvrdého člověka z vás mají taky, že to s vámi není komunikačně lehké. Jak si vysvětlujete, že je tenhle pocit ve straně zčásti sdílený?

Nezastírám, že jsem akční člověk, který chce věci aktivně řešit. Na působení v politice má člověk jenom pár let, takže by se věci měly posouvat dopředu rychle. Určitě o sobě netvrdím, že jsem komunikační génius, mám své slabé stránky, nekomunikuju zvlášť empaticky a v politice se snažím, aby lidé kolem šli k věci, nevymlouvali se a odváděli práci, kterou mají. To úplně všem lidem nevyhovuje a může to občas vyvolávat konflikty.

A s personálním odborem jste měl podobný dlouhodobý spor? Dělo se mezi vámi něco konfliktního?

Nic zvláštního. Žádali jsme od personálního odboru informace o počtu členů… no nakonec jsme to dostali…  Tohle je podle mě opravdu spíš ideový spor s Mikulášem Peksou a podnět Jany Koláříkové je jen výhonek. Náš spor dlouhodobě spočívá v různých názorech na to, jak má vypadat práce pro občany, co má politik dělat a čemu se má věnovat. Ten podnět psali společně. A začalo to tím, že jeho asistent na mě začal vypouštět ty rádoby kompro materiály.

Mikuláš Peksa téměř souběžně s Janou Koláříkovou napsal na pirátské fórum dlouhý příspěvek, který stvrzoval šikanu na lidech. Mluvil ještě o jedné asistentce, ale ta vyvrátila, že byste ji šikanoval, a uvnitř strany se vás zastává. Vyčetl vám někdy předtím Mikuláš Peksa, že se chováte špatně k lidem?

Nikdy mi to nevyčetl tak, že by se to třeba probíralo na předsednictvu, že by to vypadalo jako vážný problém. Osobně jsme spolu několikrát probírali, že máme jiný pohled na politiku a politickou práci. Já jsem mu řekl svoje výhrady, že politika podle mě nespočívá v tom, že se člověk setkává v saloncích s velvyslanci, ale že má prosazovat společenské změny prostřednictvím zákonů, interpelací a podobně. Jako předseda poslaneckého klubu se snažím udržovat vysoký standard práce  všech poslanců. Vím, že když nenaplníme očekávání voličů, nebudeme mít jejich důvěru. Je super, že se nám podařilo z ničeho vydupat druhou nejsilnější stranu, aniž bychom měli externí financování; že jsme všechno udělali sami.

Proč jste tedy nabídli Mikuláše Peksu voličům v eurovolbách, když podle vás málo pracuje?

To jsem neřekl. Má prostě jiné standardy politické práce, hodně se soustředí na setkávání s aktéry. Věřím, že v EU to může být užitečné a není tam takový tlak, aby poslanec navrhoval zákony. Protože člen Evropského parlamentu ani nemá legislativní iniciativu.

Dnes už se tedy vše řeší veřejně. Ale co se stalo v osobní rovině, mluvil jste s Janou Koláříkovou od té doby, co proběhlo to osudové předsednictvo a po něm vznikl podnět na vaše odvolání?

Janě jsem napsal, že mě to mrzí, omluvil jsem se jí a napsal, že bych se s ní rád sešel osobně. Psala mi, že má dovolenou a že má zdravotní problémy, což mě moc mrzí, to samozřejmě nikomu nepřeju. A byl bych moc rád, kdyby se nám dařilo v budoucnu se všemi lidmi tyhle věci řešit osobně a lidsky - nikoliv přes to, že se na sebe budou zveřejňovat nějaké údaje. To jen demotivuje část členské základny a vyvolává to spoustu dalších zbytečných konfliktů. Voliči, pro které pracujeme, z toho nic nemají, práce bude několik týdnů stát.

V lednu máte sjezd a už jste dřív ohlásil, že na něm nebudete kandidovat na místopředsednickou funkci – na tu, o níž teď rozhodují členové v referendu. Proč?

Souhlasím s tím, co říkají někteří členové v diskusi na fóru. Někteří o mně píšou, že jsem tank nebo beranidlo a že se to hodí do vysoké politiky, ale že na interní vnitrostranické věci je lepší, aby je dělal někdo další. A mě opravdu baví posouvat věci dál, připravovat zákony, jednat o tom s ostatními stranami, získávat podporu, vidět výsledky na život lidí. Řešit vnitrostranické věci mě tolik nenaplňuje. A taky si nemyslím, že naše organizace je po organizační stránce v tak dobré kondici, že bych mohl trávit  čas snahou o zlepšení, to už se s funkcí předsedy poslaneckého klubu těžko stíhá.

Z mailů zveřejněných asistentem Mikuláše Peksy plyne i kompetenční spor, v němž Michaela Krausová žádala jeden úkon – přidat člověka do vlákna k výběrovým řízením, aby v něm mohl něco zveřejnit – a šéf administrativního odboru to odmítl udělat. To zveřejnění mělo sloužit patrně jako důkaz o vašem tvrdém chování, protože jste mu napsal, že když bude dělat naschvály, bude se to řešit. Ale spíš to vypadá, že se vnitrostranický boj přenesl i do části úřednického, odborného aparátu, který je zároveň volen. Je to tak?

Myslím, že náš organizační model je hodně limitovaný. Ale to je jen můj osobní názor. Myslím si, že když se každý vedoucí odboru musí permanentně zavděčovat členské základně, aby si udržel hlasy, tak se úplně nemůže soustředit na práci, která je v jeho odbornosti. Na začátku to byl dobrý systém, volit vedoucí odborů. Neměli jsme peníze, tak jsme rozdávali funkce. Ti lidé byli zvoleni, dostávali důvěru a zodpovědnost. Ale teď se ukazuje, jak všechny zahlcuje model, ve kterém máte šest volených vedoucích odborů, nad tím dalších pět volených lidí v předsednictvu a k tomu dalších třicet volených lidí v republikovém výboru, další volené lidi v kontrolní komisi a další v rozhodčí komisi a ještě k tomu běžící referenda na celostranické úrovni, krajské úrovni i místní stranické úrovni. Normální členové strany, dokonce i někteří funkcionáři se v tom ztrácejí nebo už ani nehlasují, protože jich je moc. V zásadě je to tak, že kdo má víc volného času, má v pirátské straně větší slovo.

Na funkci místopředsedy už tedy nebudete kandidovat, sjezd je za dva měsíce. Nenapadlo vás teď zkrátka rezignovat a ukončit tím proces odvolávání?

Nemůžu rezignovat, protože vím, že jsem se nedopustil toho, z čeho jsme obviněný. Myslím si, že by to jen otevřelo stavidla, aby se taková obvinění dál šířila. V předsednictvu jsou za mnou dva roky velmi tvrdé práce, jako místopředseda jsem chodil do řady diskusí a prosadil jsem několik zákonů, které skutečně lidem pomohly, zasadil jsem se o několik vnitrostranických věcí včetně toho, že budeme pracovat na vzdělávání našich lidí, aby nabírali nové kompetence potřebné pro převzetí zodpovědnosti ve vládě. A prosadil jsem několik rozpočtů, díky kterým se strana nezadlužuje. Myslím, že za mnou jsou dobré výsledky - a pokud mě chce někdo zlikvidovat, bude mě muset odvolat.

Máte pocit, že vás chce Jana Koláříková zlikvidovat?

Ne, myslím, že to jde od Mikuláše Peksy. A do toho na mě permanentně útočí Babišova média jako  expres.cz a taky Parlamentní listy, což je dezinformační manipulativní médium. Zveřejňují fotky mé partnerky z nějakého tajného sledování, a velmi mě mrzí, že část naší členské základny se inspiruje články, které tam vycházejí.

Jana Koláříková je ale podle všeho opravdu rozrušená. Předseda Pirátů Ivan Bartoš říká, že šikanu nezaregistroval a že by ji jistě nepřehlédl, kdyby se mu odvíjela před očima, stejně to hodnotí i další místopředsedkyně Olga Richterová, ale zároveň Bartoš upozorňuje, že prožitek Jany Koláříkové  takový být může. Připouštíte si, že jste jí možná ublížil, aniž byste to tak myslel?

Setkal jsem se v politice s tím, že je v ní velké procento rozrušených lidí. A nechci to shazovat, mě opravdu mrzí, když kdokoliv trpí v situaci, která mu není příjemná. Proto se mě velmi dotkla formulace onoho podnětu. Tam není napsáno, že působím arogantně, což může být pravda. Nebo že jednám tvrdě a zpříma a není to někomu příjemné – o tom vím a v tomto smyslu na sobě  pracuju. V tom podnětu stojí, že si užívám bossing, tedy že mám radost, když někdo trpí. Tohle zraňuje mě. A jediné, co můžu dělat, je, že se proti tomu bráním, vysvětluju, že to tak není. Úkoly, které máme, jsou opravdu náročné, a člověk, který se chce věnovat takové činnosti, musí mít trpělivost a být ochoten o tom debatovat, přemýšlet a dělat vše pro to, aby se věci posouvaly dál. A v tomto případě tomu nepomáhá řešit věc, která se dala vyřídit rozumnou domluvou, klidně za přítomnosti mediátora, tím, že se založí podnět a vyvolá se řada dalších kroků, které už jsou na hranici klanové nenávisti.

Proč tady je ta klanová nenávist, proč vzbuzujete takové negativní emoce v lidech?

První příspěvek, který založila paní Koláříková s panem Peksou, byl velmi emotivní. A tenhle emotivní nádech způsobuje, že se může najít dost lidí, kteří chtějí vidět moji hlavu na špalku.

Ale mnozí o vás kriticky smýšleli i bez tohoto podnětu. Co jim podle vás vadí, tedy kromě toho, že můžete působit arogantně?

Myslím, že jim vadí, že se snažím, aby byla strana výkonná a aby všichni dodávali výsledky pro občany - a taky to, jak to vyžaduju. Ne všichni jsou schopni nebo ochotni takové vysoké tempo držet. Když má strana poměrně vysoké finance, v našem případě přibližně 150 milionů korun za čtyřleté období, tak se může rozhodnout, že bude fungovat pohodlně, že si všichni zvýší platy a budou na sebe hodní, ale to pak povede k tomu, že nebudou dodávat výsledky, které od nás občané očekávají.

Odmítáte šikanu. Ale jde i o to, zda chápete, že někdo snese víc, někdo méně a někdo se může cítit pod tlakem, i když vy své chování k němu ještě považujte za normu.

To samozřejmě chápu a mrzí mě to, nechci, aby se lidé kvůli mně cítili špatně. Vím, jaké to je, cítit se pod tlakem. Poznal jsem to já i moje partnerka. A to v jejím případě včetně praktik ala StB, kdy ji tady nějaká bezpečnostní agentura v rámci absurdního boje mezi pražskými  mediálními agenturami usilujícími o zakázku sleduje a fotí. V této situaci, která už tak je dost vypjatá, na mě asistent Mikuláše Peksy zveřejňuje rádoby kompromitační e-maily a teď jsem obviněn, že si užívám, když mohu někoho šikanovat. Takže ano, já opravdu vím, jaké to je, když se člověk cítí být pod tlakem. Proto to nikomu nepřeju a všech lidí ve stresující  situaci je mi líto, nikoho bych do ní nikdy záměrně neuvedl.