NATO má plnou Trumpovu podporu, uklidňoval americký ministr na konferenci Evropany

V hotelu Bavorský dvůr v pátek začala Mnichovská bezpečnostní konference, nejdůležitější neformální setkání týkající se zahraniční a obranné politiky. Dorazila třicítka prezidentů a premiérů a necelých osmdesát ministrů zahraničí a obrany. Tomu odpovídají bezpečnostní opatření: do ulic v okolí pětihvězdičkového hotelu smí lidé s potvrzenou účastí na konferenci, policistům je třeba ukázat vytištěný zvací dopis a občanský průkaz. Centrum hlídají čtyři tisíce policistů; 1600 vík od kanálu bylo z bezpečnostních důvodů zapečetěno.

Po celý víkend se vám pokusím servírovat “mnichovské menu” -  tedy to nejzajímavější a nejpodstatnější ze zdejších jednání doplněné mapami a grafy ze studie, kterou pořadatelé k letošní konferenci připravili.

…

Hlavní téma je jasné: co bude dál se Západem? Jaké budou vztahy mezi Evropou a administrativou Donalda Trumpa, který se ve svých projevech v několika zásadních směrech odvrací od americké zahraniční politiky posledních sedmdesáti let? Označil NATO za přežité a zpochybnil spojenecké závazky, pochválil odchod Velké Británie z EU i další euroskeptiky. Pro Mnichovskou konferenci, která po celých 53. let svého trvání propaguje transatlantickou vazbu, je to naprosto nová situace.

“Je to jeden z nejočekávanějších ročníků… Žijeme v nejméně předvídatelném mezinárodním prostředí, které pamatuji,” prohlásil organizátor setkání Wolfgang Ischinger, kdysi mimochodem německý velvyslanec ve Washingtonu, v uvítacím projevu. “Evropští lídři se netrpělivě ptají, co americkou politiku v této nové době opravdu pohání? … Je tu mnoho otázek a pochybností,” dodal a vyslovil své očekávání: “V neděli na konci této konference budou - doufám - některé otázky zodpovězeny a některé obavy zahnány.”

Do Mnichova totiž přijeli přední členové Trumpovy vlády včetně ministra obrany Jamese Mattise a viceprezidenta Michaela Pence.  Mattis tu není poprvé, v minulosti byl hostem konference coby generál NATO, nyní tedy jako podřízený prezidenta, který smysl NATO v kampani i po svém zvolení zpochybňuje. “Bezpečnost je vždy nejvyšší, když ji zajišťuje tým spojenců,” řekl na úvod svého příspěvku Mattis a pochvaloval si počáteční spolupráci s německou kolegyní Ursulou von der Leyen, s níž se v posledním týdnu viděl v Bruselu, ve Washingtonu a teď i zde v Bavorsku. “Vedli jsme spolu excelentní debaty, které šly do hloubky… Mám velký respekt před německým vedením Evropy.”

Mattisův projev v ničem nepřipomínal Trumpovy slovní tirády. Jednoznačně řekl, že článek 5 smlouvy o NATO, podle něhož všichni členové aliance přijdou na pomoc každému jednomu napadenému členovi, zůstává podle něj základním stavebním kamenem bezpečnosti. Odkazoval se k hodnotám osvícenství a doslova řekl, že dobré transatlantické vztahy vyžadují jednotu Evropy. “NATO existuje, aby chránilo náš způsob života… a zůstává nejsilnější zárukou proti násilí a nestabilitě.” NATO má prý “plnou podporu prezidenta” - a bezpečnost na obou stranách Atlantiku je trvale propojená.

Samozřejmě, ještě před rokem by taková slova působila jako naprostá samozřejmost. Měsíc po inauguraci Donalda Trumpa jsou však důležitým a slibným signálem, že nová americká vláda své závazky ve světě a vůči spojencům nehodí přes palubu. Twitterové reakce odborníků na mezinárodní politiku zastoupených v Mnichově se však mírně lišily. “Mluvil jen pět minut a bez obsahu,” hodnotil projev politolog Ian Bremmer, šéf Eurasia Group. “Jeho proslov by šlo ve zkratce shrnout takto: nepanikařte bez ohledu na to, co Trump říká,” komentoval jej známý americký odborník na mezinárodní vztahy Vali Nasr.

Jeho projev skutečně zněl jako uklidnění nejistých Evropanů. Ale v týdnu v Bruselu sdělil Mattis svým spojencům v NATO o poznání přísnější vzkaz: s americkou ochranou mohou počítat, jen pokud sami budou na obranu vydávat mnohem více než dnes, a do konce roku představí plán, jak chtějí dosáhnout starého slibu, že na obranu vydají dvě procenta HDP. V Mnichově tento požadavek mírným tónem zopakoval. “Toto byl očekávaný vzkaz,” pravil. “Je férové očekávat, že se na nákladech budou podílet všichni, kdo ze společné bezpečnosti mají prospěch.”

Pokud si o americkém ministru obrany chcete přečíst něco více, doporučuji profil z webu Politico. Popisuje zvláště jeho vypjaté názory vůči Íránu, které jsou neseny osobní křivdou vysloužilého mariňáka.

Následující graf přibližuje postoje všech Američanů (červený sloupec) a pak voličů Donalda Trumpa (šedý sloupec) k dilematu, zda mají USA nadále nést odpovědnost za obranu Evropy. Jak vidno, jen čtvrtina Trumpových příznivců (a 14 procent Američanů) si přejí snížení spojeneckých závazků.

…

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen vzala amerického kolegu za slovo, jakkoli na úvod svého projevu silně varovala před jednáním jednoho z členů aliance “nad hlavami ostatních partnerů” - a zdůraznila potřebnost společné analýzy problémů. Bylo jasné, že na mysli má Trumpa a jeho přístup vůči Rusku.

Německo pak popsala jako zemi, která se po roce 1989 stala dospělou. Čtyřicet let profitovalo z ochrany svých přátel, nyní chce začít převzít více odpovědnosti za bezpečnost jiných. “Už v roce 2014 jsme si s ostatními evropskými státy na summitu NATO ve Walesu předsevzali, že náklady na obranu navýšíme. A Německo za tímto slibem stojí,” řekla. Německé výdaje na obranu pro rok 2017 jsou prý o 8 procent vyšší než v roce 2016. Podařilo se tak zvrátit roky klesající obranné výdaje.  “Je to otázka důvěryhodnosti a spolehlivosti v očích našich partnerů,” pokračovala ministryně - přičemž její plány na větší výdaje za moderní armádu v pozdější debatě podpořil i spořivý ministr financí Wolfgang Schäuble.

Vývoj evropských výdajů na obranu znázorňují následující grafy, kde ovšem ministryní zmíněné aktuální německé navýšení ještě není započteno. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg chválí, že obranné výdaje evropských členských zemí stoupají třetím rokem v řadě. Ovšem obrázek není úplně jednoznačný: klesají výdaje Británie, Itálie i Holandska, o poznání vzornějšími členy Aliance jsou postkomunistické země včetně Česka.

Ursula von der Leyen jako důkaz větších snah při řešení světových krizí zmínila přítomnost stovek německých vojáků v západoafrickém Mali, kde například školí místní armádu, a v jednotkách NATO v Litvě. Tam mimochodem čelí informační válce: neznámí lidé rozeslali do litevských médií zprávu o tom, že němečtí vojáci znásilnili litevskou dívku. Zpráva byla smyšlená a chtěla nepochybně oživit protiněmecké resentimenty.

Ministryně zmínila též počátky integrace německých jednotek s armádami z Holandska, Česka a Rumunska. Evropský problém totiž netkví jen v nízkých výdajích na obranu - ty mají země EU pořád více než dvakrát vyšší než Rusko - ale ve špatné koordinaci těchto výdajů. Podle aktuální studie společnosti McKinsey by země EU lepší spoluprací mohly ušetřit 30 procent svých zbrojních výdajů. Zmíněné propojení holandských a německých sil znázorňuje následující graf:

…

Mezi diplomaty, generály a šéfy špionů se pak zjevil Bono. “Stojíme na základech, které postavili lidé jako vy, vaši předchůdci, vojáci a diplomaté, kteří přežili druhou světovou válku,” spustil. Byli první generací, která poznala, že je možné válku vyhrát - a přesto ztratit úplně všechno, mít celý kontinent v troskách. Aby proto zabránili opakování hrůz po 2. světové válce, vytvořili mezinárodní instituce založené na spolupráci. Bono uvedl, že tento řád považoval za něco samozřejmého, ale v poslední době změnil názor. “Ohrožuje je nesvatá trojice: extrémní ideologie, extrémní chudoba a extrémní klima.”

Vyprávěl pak krátce o svých loňských cestách na místa, která leží na hranicích těchto nebezpečných sil, v Asii, Africe a na Blízkém východě. Zmínil Egypt, kde bude brzy žít sto milionů lidí a jehož dlouhodobá stabilita není vůbec zaručena. A Nigérii, která bude v roce 2050 podle předpovědí OSN třetí nejlidnatější zemí světa, s více než 250 miliony obyvatel. “A teď si představte, že by se taková země, desetkrát lidnatější než Sýrie, zhroutila do války. A přesně o to se snaží Boko Haram,” varoval. “Když selže Nigérie, selže Afrika. A když selže Afrika, selže i Evropa. Žádné moře není dost široké a žádná zeď dost vysoká na to, aby nás před takovým problémem ochránila.”

Smyslem tohoto „strašení“ bylo upozornit na to, že je nutné již teď převzít větší zodpovědnost za osud Nigérie a dalších, zatím jakž takž stabilních afrických i asijských zemí. “Prevence je vždycky levnější,” zopakoval známou věc. Hospodářský a sociální rozvoj a bezpečnost od sebe podle Bona nejdou oddělit; bezpečnost bez rozvoje je zkrátka neudržitelná. “Německo to chápe. Žádná jiná země nerozumí souvislostem rozvoje a bezpečnosti tak dobře jako Německo, protože tohle byl princip tak úspěšného poválečného Marshallova plánu. Který mimochodem vymyslel taky voják,” pokračoval frontman kapely U2 a dlouholetý bojovník proti chudobě ve světě. Něco podobného Marshallovu plánu prý potřebuje vymyslet i dnes: “Protože nejlepší ochranou proti extremismu je naděje a dostatek životních perspektiv.”

A kdyby ani tyto argumenty nezabraly, apeloval i na sobecké zájmy: “Co by dnes bylo Německo bez čínského rozvoje minulých dvaceti let? Bez milionů Číňanů s adidaskami na nohou? A teď si představte podobný rozvoj Afriky! Mmmm, z toho němečtí exportéři budou nadšeni!”