Začínám se stydět za svého manžela

Je mi 47 let a už více než dvacet let jsem vdaná za muže, se kterým mám téměř dospělé děti. Naše rodina prošla různými etapami – a jako každé manželství, i to naše mělo své vzestupy a pády.

V poslední době na sobě pozoruji, že mě stále více začíná iritovat manželovo chování. Dříve mě bavilo pro něj něco uvařit, upéct, chodit na společné výlety, trávit spolu čas. Nyní se musím přemáhat, abych pro něj něco udělala; a dělat mu radost mě netěší.

Nedávno jsme spolu byli na oslavě, kde jsem si uvědomila, že se za něj začínám stydět. Zatímco já jsem v posledních letech udělala pokrok v osobním růstu, on jakoby se přestal snažit. Zlenivěl, je apatický, nemá chuť se pouštět do ničeho nového. Když jsem si s ním zkusila na toto téma popovídat, odbyl mě otázkou, jestli se nezačínám dostávat do přechodu, když jsem tak nervózní.

Myslím si, že tu nejde jen o mé hormonální změny, ale o to, že vnímám jeho chování realističtěji. Přesto bych se ráda zeptala: Je možné, že mé pocity a frustraci způsobují hormonální změny, které přicházejí s menopauzou? Nebo konečně vidím svého manžela „v pravém světle“? Je možné, že to, co vnímám jako jeho zlenivění, je vlastně jen moje neochota tolerovat jeho chování? Má smysl si s ním o tom popovídat? Není to už jen o mé potřebě posunout se dál? Děkuji za odpověď.