Bláboly, svíčky a transparenty

Vy jste se 17. listopadu r. 1989 ocitl na pražském Albertově. Jak se to stalo?

Den předtím mi volal kamarád, abych se 17. listopadu dostavil na Albertov. Nechtěl do telefonu prozradit proč, ale trval na tom, abych přišel. Tak jsem tam šel. Měla tam zrovna projev nějaká skupinka komunistů - o tom, jak je důležité žít s Sovětským svazem na věčné časy a podobné bláboly. Bylo tam pár stovek lidí a postupně přicházeli další. Zničehonic se nad hlavou studentů objevily transparenty, které se životem na věčné časy se SSSR neměly nic společného. Na nich stálo třeba „Nechceme vládu jedné strany; Svobodu!“ a tak. Pak si pamatuju, že někdo lidi vyzval, že se půjde na Vyšehrad k hrobu Karla Hynka Máchy, kam se chodilo každý rok, ale že se půjde s těmi transparenty. Vybavuji si, že cestou na Vyšehrad jsem v oknech domů viděl lidi vyvěšovat vlajky a zapalovat svíčky. Z Vyšehradu se dav, který se mezitím rozrostl, rozhodl jít k Pražskému hradu předat nějakou petici. Můj známý mi ale řekl, abych šel domů, že tam na mě čeká žena a že už se nic dít nebude. Tušil asi, co se stane na Národní třídě, a proto mě raději poslal domů.

Jak jste se dozvěděl, co se pak stalo na Národní třídě?

Z televize určitě ne, to je jasná věc. Tam ráno běžela příšerná reportáž o tom, jak si mladé studenty koupily imperialističtí narušitelé. Na Národní třídu jsem došel osobně. Byly tam všude svíčky a byly tam také takové tmavé fleky na zemi. Ptal jsem se lidí, co to je, a dozvěděl se, že jde o krev z předchozího dne. Došlo mi, že se tu děje něco daleko vážnějšího. Chodil jsem pak na Václavák, kde lidé cinkali klíči atd.

Vy jste tehdy pracoval pro agenturu TASS. Mohl jste psát, co jste skutečně viděl?

Ano, já dokonce měl takové speciální právo – říkalo se tomu „právo na přímý vstup“. To znamená, že jsem mohl psát reportáže přímo do novin, bez toho aby to procházelo editory v TASSu. U nás už tehdy běžela perestrojka naplno a lidé měli revoluční náladu možná i o něco větší než tady. Po zprávách z Československa byl u nás velký hlad, takže já měl tehdy o práci postaráno.

Nikdo vám skutečně do Vaší práce nezasahoval?

Ne, v redakcích, pro které jsem psal ne. Jen z ruské ambasády tady v Praze neměli asi z toho, co jsem psal, velkou radost. Jednou si mě pozvali „na kobereček“. Chtěli vědět, proč jsem napsal, že se na Václaváku sešlo až 350 tisíc lidí. Odpověděl jsem jim, že je to základní znalost novináře - umět si spočítat, kolik lidí se vejde na určité místo. Na metr čtvereční se na protestu vměstná až 5 lidí, a když znáte velikost plochy, kde se protest koná, není to žádná složitá matematika.

Vy jste do Československa přišel v srpnu 1989, působil jste tu i v 80. letech, koncem 70. let jste tu studoval. Čekal jste, že se něco podobného stane?

Když jsem přijel v srpnu, něco už ve vzduchu viselo. Ale že to bude mít takový spád a že se ta revoluce vlastně nakonec obešla bez násilí, jsem nečekal.

Nelze se nezeptat na možnost sametové revoluce v Rusku, kde od loňského prosince proběhlo několik masových protestů proti stávajícímu režimu, které ale zatím nic nezměnily. Myslíte si, že Rusové mají na svou sametovku ještě šanci?

Ale ano, ale nepůjde to tak rychle jako kdysi u vás. U nás opoziční hnutí také táhnou hlavně mladí lidé, jako u vás kdysi studenti, a i když to možná není moc vidět, každý den se tu něco děje. Uvidíme, co bude v prosinci, až bude výročí těch prvních masových protestů. Podle mého se lidé zatýkáním a přijetím nových, svobody omezujících zákonů nenechají odradit. Zůstávám zatím optimistou.

Vaše redakce navrhla přeměnit moskevské Bolotné náměstí, kde se konaly ony masové protesty. Myslíte, že uspějete?

V nejbližších letech zřejmě ne, ale kdoví, co bude za pár let. Současná garnitura tam navždycky zůstat nemůže.

Toto moskevské náměstí by se jednou mohlo jmenovat Náměstí Václava Havla.

Vitalij Jaroševskij nyní působí jako zástupce šéfredaktora opozičního listu Novaja gazeta, který patří k nejkritičtějším médiím v Rusku. Václav Havel do Novoj gazety občas přispíval a jeho zřejmě poslední komentář, který před smrtí napsal, byl právě pro tento list.