Běsi druhé republiky

V roce 1939 ukončil vstup nacistické armády do okleštěného Československa druhou republiku. Trvala pět měsíců, o kterých se tady spíš mlčí – což je škoda. Čas od 30. září 1938 do 15. března 1939 totiž skrývá mnohá poučení. Jako v laboratoři tam můžeme sledovat, jak a proč zemi, považovanou jejími obyvateli dosud za vzor moderního demokratického státu, ovládla náhle probuzená armáda rasistů, udavačů a lidí nenávidějících svobodu. Je to důležité studium. Podobně to probíhalo i při nástupu normalizace na přelomu sedmdesátých let – a zatím není důvod se domnívat, že by to v příští vážné krizi mělo být jinak.

Život na Měsíci

Z perspektivy současného luxusu a bezpečí si lze ty tragické časy jen těžko představit. Tu dobu kolem Mnichova, kdy během několika dnů upadla celá společnost ze snu o svobodné, úspěšné a hrdé zemi do pocitu naprosté beznaděje, hysterie a strachu. Ještě včera se v parlamentu zpívala hymna a padaly výkřiky „Raději smrt než otroctví“. Ještě předevčírem ministerský předseda prohlašoval: „Budeme vítězně bojovat děj se co děj,“ a prezident republiky vzkazoval obyvatelstvu: „Nebojte se, mám plán.“ A najednou se lidé ocitli ve státě, který přišel o třetinu území, o spojence, o čtyřicet procent průmyslu. Zdroje energie, dopravní tepny, a dokonce nádrže pitné vody pro mnohá místa skončily za hranicí – v hrozivé třetí říši. Na 250 tisíc běženců ze zabraného území putuje do nitra republiky, ale nemají kde bydlet, nemají jak si opatřit prostředky k životu. A to…