Když se měli v kuchyních všichni rádi

Jáchym Topol je dnes uznávaný spisovatel, a to nejen ve zdejší české kotlině, ale i ve světě. K vlastní tvorbě se ale dostal až po listopadu 1989. Do té doby prý neměl na nic absolutně čas; veškerou energii totiž věnoval jednak hraní v kapele, hlavně však práci na samizdatu, kde se praktikoval tzv. polský model – absolutně a beze zbytku plné nasazení. Polský model se nakonec ukázal i pro budoucnost jako hodně důležitý – po listopadu vydal několik básnických sbírek a úspěšných románů, ale „v plném nasazení“ napsal také stovky reportáží a novinových článků. Jejich výběr právě nyní vychází v šestisetstránkové „bichli“ s názvem Výstup Jižní věží.

„Hej hej, sem mladej…“ byla slova skladby, kterou tvůj brácha Filip zpíval v osmdesátých letech se Psími vojáky…

Jo jo, Russian mystic pop se to jmenovalo.

Tušíš, proč ji pojmenoval zrovna takhle? Mělo to něco společného s Gorbačovem a jeho perestrojkou, ze který byli tenkrát snad všichni tak trochu na větvi?

Ne, to zcela jistě vychází z tradice obrovskýho obdivu k ruský literatuře, k rozevlátým duším šílených bohémů a básnících anarchistů. S bráchou jsme strašně rádi vyřvávali třeba „Cypljónok várenyj, cypljónok žárenyj, cypljónok tóže chóče žiť…“ A pak je sloka, že kuřátko zatkli, zavřeli, nakázali, ať ukáže občanku, no a pak samozřejmě špatně skončí.

Byla nám blízká tahle pohnutá atmosféra poezie, smrti, kriminálu a šílenství – když bych to…