Mám v hlavě zahrádku

Na rukou má sem tam jizvu od krájení, ale hlavně je má plné tetování, včetně kérek zeleniny. Pro své vaření ještě před dvěma lety užívala výraz punkové, prý proto, že se do všeho vrhala po hlavě. Dneska o sobě tvrdí, že se zklidnila, do nových projektů se ale vrhá dál. Všechny samozřejmě souvisejí s tím, co miluje nade vše – s vařením. „Pankáč jsem pořád, ale už takový organizovanější,“ říká o sobě. A pro své vaření a projekty s ním spojené má nový výraz – je to teď takové „Kamu hrou“.

Pro televizi jste před dvěma lety natočila cestopisnou gastroshow z Vietnamu, teď připravujete pokračování z Mexika. Vydala jste kuchařku, která okamžitě zmizela z pultů, máte svůj food blog… To už jste něco jako kuchařská celebrita. Cítíte se být celebritou?

Sláva mě nezajímá. A výraz kuchařská celebrita nemám ráda, protože uměle vytvořenou gastrohvězdou se může stát kdokoli – znáte to, mistr kuchař náhražka, mistr kuchař kůžička…

Já jsem šťastná, když dělám věci, které chci dělat, a daří se mi. Když se dařit přestane, tak se seberu a jedu jinam.

Nějaká „kamumánie“ tu ale proběhla, jeden čas vás bylo všude plno.

Možná ano, ale už trochu brzdím, zkušenost mě naučila, že když začnete být v něčem úspěšná, vaše tvář se stane známější, vašimi plakáty polepí i tramvaje a na akcích si s vámi kdekdo chce…